(poslední aktualizace: 7. 10. 2011)
pondělí 26. září 2011 - Czech Day
Pondělí jsem nazvala Czech Day, protože jsem prostě a jednodušše potkávala Čechy - což by tu nemělo být tak uplně normální. Tenhle týden konečně začínal předmět o katalánské realitě, tak jsem tam naběhla a ve třídě byl jenom jeden člověk... potom přišla ještě jedna slečna a po 10 minutách jsme usoudili, že je něco špatně a jali jsme se oběhat nástěnky, kde se co změnilo (mimochodem, všechno je tu na nástěnkách, internet pro komunikaci novinek nic moc...). Když jsme zjistili, že změnili učebnu, vyrazili jsme do vedlejší budovy (nejenom učebnu) a po patnácti minutách španělsko-anglické konverzace jsme zjistily, že se můžeme bavit česky... inu svět je malý. Na hodinu jsme dorazili pozdě, takže si mezitim jako jazyk výuky odhlasovali španělštinu... Ale bylo to v pohodě, učitel je fajn, mluví hezky zřetelně a víceméně mu rozumim. Všech se ptal, odkud jsme, a prý se to každý rok snaží brát v potaz a katalánskou situaci nějak vztáhnout na tu naší. A opravdu se zdá, že má přehled o historii a politice... že jsme z ČR se mu líbilo, prý máme podobou historii... hm :D
Po téhle hodině jsem běžela opět na historický vývoj, který se opět ani třetí týden nekonal... ale alespoň se jeden kluk sebral a došel se zeptat na katedru, co teda bude, takže tenhle týden jsme alespoň věděli, že hodina nebude ani ve středu, snad příští týden...
Pak už jsem zamířila rovnou na kolej. Na katalánštinu pro překladatele jsem se radši rozhodla nechodit, abych si zbytečně nepřidělávala práci a nedeptala se tim, jak jsem neschopná naučit se další jazyk. Radši se budu snažit mluvit s co nejvíc lidma to půjde. Gregova kamarádka Crystal se ještě svůj poslední den v Barceloně chtěla podívat na pláž, tak jsem s nima jela do Badalony užívat sluníčka, dokud je hezky. Na pláži je zastavil nějaký kluk a ptal se, jak jsme přijeli a jak fungujou jízdenky, jak jsme mohli přijet vlakem s jízdenkou na MHD... bla bla bla.... Okamžitě mi došlo, že toho člověka znám, z Prahy, z katalánštiny, jenom chodí do pokročilejší skupiny. Bavila jsem se s ním jednou a je to takový typ člověka, kterýho když pozdravíte, tak už se ho nezbavíte, takže jsem se snažila být zticha, dokud neodejde. Jenomže neodešel, naopak se pokoušel konverzovat, a když se začal ptát, odkud jsme, tak jsem se rovnou zeptala, jestli je z Prahy... to byl nejvtipnější moment, protože atomauticky kejvnul a trvalo mu několik vteřin, než vstřebal, že na něj mluvim česky... Nicméně, řekla jsem to, protože jsem si myslela, že odejde. Neodešel. Očividně neměl, co dělat, takže tam celou dobu seděl a mluvil... přestože jsem se natáhla na osušku a 70% mojí komunikace bylo "hmmmm". Většinou je fajn narazit na krajana, v tomhle případě ale ne. Když jsme konečně odešli, dokonce i Crystal mi řekla, že nám sice nerozuměla ani slovo, ale bylo jí uplně jasný, že se ho nemůžu zbavit :D
Třetí Čech za ten den byl Kuba, odsud z koleje :D Po cestě nazpátek jsme procházeli přes Plaça Espanya, aniž by si nás všimnul. Taže prostě Czech Day, nemůžu si pomoct... Jinak po cestě Greg vymyslel, že nás zve na večeři, takže jsem jen hodila věci na kolej a šla na návštěvu :) K večeři byla krůtí prsa v provizorním vínovém sosu, bylo to rychlý a dobrá a celkově fajn zakončení dne. Víc mě ale dostal jejich pokoj... je to větší pokoj, typ, který jsem chtěla i já, ale dali mi jenom dražší pokoj pro dva. V tom větším je společná kuchyně se spooustou úložného prostorz poměrně prostorný obývák se dvěma gaučíky. Navíc bydlí v horním - třetím patře - takže má parádní výhled na celou vilu a z druhé strany na kampus. Můj výhled na stromy a kočky mi v tu chvíli přišel dost chabý.
úterý 27. září 2011 - Meetings continue
Ráno jsem vstala (připomínám, že od pondělí do čtvrtká vstávám v 7! jak na základce), uvařila kafe a řekla si, že dneska na to nemam... Prokletí klimatizace a znatelných teplotních rozdílů teplot přes den a v noci (už se dost ochlazuje) mě dostihlo a z dvoutýdenního pobolívání v krku se vyklubala chřipka. Tak jsem napsala maily vyučujícím, vypila to kafe a šla zase spát...
Protože jsem prošvihla Castellers v rámci festy de la Mercè, dohrabala jsem se alespoň na veřejný trénink místních Castellers z UAB "Ganàpies de la UAB" v rámci mezinárodního týdne. A na koho tam nenarazim... na Ninu, která se mnou přijela autobuem před třemi týdny (ta slečna, co přistoupila ve Stuttgartu a tlumočila německého opraváře :)) Trénink byl fajn, kdo chtěl, mohl si to i vyzkoušet... to se mě ale rozhodně netýkalo, jednak jsem byla ráda, že jsem tam vůbec došla, druhak bych tak akorát někomu ublížila. Udělala jsem fotky, stihla ještě potkat naši kamarádku Ilke a šla zase ležet.
Odpoledne mi udělala radost jedna spolužačka, se kterou jsme se předtim daly trochu do řeči, když mi psala mail, co se dělo na Metodologii. Sama od sebe, protože mě tam neviděla, no neni to fajn? Zrovna přinesl témata na "micro-teaching session", kterou budeme muset ve dvojcích předvést. V podstatě jde jenom o to připravit plán na hodinu a předvét jednu aktivitu... ale udělat se to musí.
Odpoledne mi udělala radost jedna spolužačka, se kterou jsme se předtim daly trochu do řeči, když mi psala mail, co se dělo na Metodologii. Sama od sebe, protože mě tam neviděla, no neni to fajn? Zrovna přinesl témata na "micro-teaching session", kterou budeme muset ve dvojcích předvést. V podstatě jde jenom o to připravit plán na hodinu a předvét jednu aktivitu... ale udělat se to musí.
čtvrtek 29. září 2011
Ve čtvrtek jsem objevila knihovnu se studovnou, která spadá pod knihovnu humanitních věd a nachází se v naší budově. Je to obrovská světlá mítnost s dostatkem stolů a pracovních prostorů, kde jsou kolem dokola police s knížkama. Tam se mi bude líbit... Studovnu jsem objevila, když jsem vyplňovala pauzu mezi školou - odpadl mi druhý ze dvou seminářů - a filmem, poslední akci v rámci mezinárodního týdne - promítaném zadarmo v místním kině přímo na kampusu. Byl to L'auberge espagnole (česky Erasmus a spol.) a nic lepšího vážně vybrat nemohli... jde o příběh maníka, co se vydá na rok do Barcelony, bydlí v bytě asi s pěti dalšími lidmi rozných národností a celý je to naprosto praštěný a vážně vtipný. Rozhodně doporučuju! Děj jsem pochopila i přes francouzský originál se španělskými titulky :D
http://www.imdb.com/title/tt0283900/
Odpoledne jsem se rohodla, že v pátek už konečně musím zajít na polici a zaregistrovat se tady jako cizinec, který plánuje zůstat déle než tři měsíce. Vážně se mi do toho nechtělo, protože každý říkal, jak jsou tam fronty, a je třeba přijít alespoň dvě hodiny před otvíračkou (v 8:30), atd. atd. Tudíž jsem kvůli nejasným instrukcím, co všechno že to budeme potřebovat, asi třikrát běžela do místního obchůdku ve Vile, kde mají uplně všechno včetně kopírky, a kopírovala každý oficiální papír, co mi přišel pod ruku. Taky jsem konečně přemohla místní prádelnu, kde si můžete vyprat za pouhou půlhodinu a pouhé 3€... ble, očividně budu čekat, dokud zase nebudu mít co na sebe :D
Na výlet za policajty jsme si s Kubou a Valentinou domluvili sraz na 5:00, takže jsem si připravila svačinku, nastavila budíka na 4:30 a po desáté šla spát... chřipka přišla vhod, protože normálně bych takhle brzy asi neusnula.
pátek 30. září 2011
http://www.imdb.com/title/tt0283900/
Odpoledne jsem se rohodla, že v pátek už konečně musím zajít na polici a zaregistrovat se tady jako cizinec, který plánuje zůstat déle než tři měsíce. Vážně se mi do toho nechtělo, protože každý říkal, jak jsou tam fronty, a je třeba přijít alespoň dvě hodiny před otvíračkou (v 8:30), atd. atd. Tudíž jsem kvůli nejasným instrukcím, co všechno že to budeme potřebovat, asi třikrát běžela do místního obchůdku ve Vile, kde mají uplně všechno včetně kopírky, a kopírovala každý oficiální papír, co mi přišel pod ruku. Taky jsem konečně přemohla místní prádelnu, kde si můžete vyprat za pouhou půlhodinu a pouhé 3€... ble, očividně budu čekat, dokud zase nebudu mít co na sebe :D
Na výlet za policajty jsme si s Kubou a Valentinou domluvili sraz na 5:00, takže jsem si připravila svačinku, nastavila budíka na 4:30 a po desáté šla spát... chřipka přišla vhod, protože normálně bych takhle brzy asi neusnula.
pátek 30. září 2011
Výlet na policii sice nebyl zas tak brutální, jak se podle předchozích reportů zdálo, ale stejně to stálo za to. Vyrazili jsme v pět, pěšky, protože v tak nekřesťanskou dobu ani autobusy nejezdí. Stanice je samozřejmě na druhém konci Cerdanyoly, takže jsme museli přejít přes celý kampus, přejít dálnici (naštěstí po mostě :)) a přejít celou Cerdanyolu, takže na místo jsme dorazili kolem šesté. A vyplatilo se to, protože před náma byly jenom dvě slečny, takže jsme měli celkem jisté, že se dostaneme na řadu a všechno to už budeme mít z krku.
Kupodivu v šest ráno je tady stejná zima jako u nás, takže jsem tam zlehka mrzli (a to ve třech vrstvách, doufám, že už si nikdo nemyslí, že je tu krásně celej rok, teď už jenom odpoledne...). Naštěstí byla poblíž otevřená kavárna (to taky není tak úplně běžná věc, podniky tu běžně otvírají až v 9 a později), takže jsme si mohli odskočit pro kafe (a croissant :P ). Kolem půl osmé už se konečně začli scházet pracovníci stanice a před devátou jsem konečně třímala ruce magický papírek číslo 4!
Když jsem přišla na řadu, tak mi paní oznámila, že nejdřív musim ale v bance zaplatit 10,20€ a vrazila mi na to jakýsi formulář. Přitom se rozčilovala, proč jí tam posílají lidi, kteří ještě nemají zaplaceno... jako by nám to nemohli říct už v těch půl 8... prostě Katalánsko. Takže jsme si udělali ještě výlet do banky, která ale naštěstí byla skoro za rohem, a pak už šlo všechno dobře. Z milionů ofocených papírů jsem potřebovala jenom kopii pasu a pak jsem konečně dostala svoje vlastní NIE (asi něco jako číslo občanky). Na policii jsme skončili kolem 11, hračka ne?
Večer nám na facebook přišla hromadná zpráva od Marthy... ve zpátečním vlaku ze Sitges se s Ilke domlouvaly, že uvaří společnou večeři, přičemž prý ani jedna neumí moc vařit... a že ono vaření se koná dneska, jedeme vlakem, který odjíždí za půl hodiny. Zapomněla nám to napsat dřív, protože odpoledne prospala :D Ale kupodivu jsme se sešli všichni kromě Grega, který se neozval vůbec :D, jenom v dalšim vlaku - jezdí asi každých 10min. Plán byl nakoupit na trhu na Ramble a potom jít k Ilke domů. Na trh jsme samozřejmě dorazili, když už byla polovina stánků zavřená, ale holky sehnaly, co potřebovaly. Pak jsme vyrazili do čtvrti Gràcia k Ilke. Bydlí v docela pěkně zařízeném bytě, s Francouzem a ještě jednou slečnou, jejíž národnost nevim (Itálie, Francie...). Její miniaturní pokojík s výhledem do šachty jí ale moc nezávidim.
K večeři byly plněné cukety od Ilke a cosi vaječného od Marthy... náplně do cuket bylo samozřejmě moc, moooc, takže jim tam zbylo ještě tak na dva dny :D Z vajíček byl pokus o španělskou tortillu (z vajec a brambor), byla z toho spíš takový větší omeleta obsahující brambory (kterých bylo taky moc) a papriku, ale kupodivu to bylo dobrý :)) Takže jsme se za 5€ na každýho poměrně dobře najedli, udělali si fajn večer a pak zase vyrazili zpátky do Vily, všichni jsme byli nějak mrtví.
Kupodivu v šest ráno je tady stejná zima jako u nás, takže jsem tam zlehka mrzli (a to ve třech vrstvách, doufám, že už si nikdo nemyslí, že je tu krásně celej rok, teď už jenom odpoledne...). Naštěstí byla poblíž otevřená kavárna (to taky není tak úplně běžná věc, podniky tu běžně otvírají až v 9 a později), takže jsme si mohli odskočit pro kafe (a croissant :P ). Kolem půl osmé už se konečně začli scházet pracovníci stanice a před devátou jsem konečně třímala ruce magický papírek číslo 4!
Když jsem přišla na řadu, tak mi paní oznámila, že nejdřív musim ale v bance zaplatit 10,20€ a vrazila mi na to jakýsi formulář. Přitom se rozčilovala, proč jí tam posílají lidi, kteří ještě nemají zaplaceno... jako by nám to nemohli říct už v těch půl 8... prostě Katalánsko. Takže jsme si udělali ještě výlet do banky, která ale naštěstí byla skoro za rohem, a pak už šlo všechno dobře. Z milionů ofocených papírů jsem potřebovala jenom kopii pasu a pak jsem konečně dostala svoje vlastní NIE (asi něco jako číslo občanky). Na policii jsme skončili kolem 11, hračka ne?
Večer nám na facebook přišla hromadná zpráva od Marthy... ve zpátečním vlaku ze Sitges se s Ilke domlouvaly, že uvaří společnou večeři, přičemž prý ani jedna neumí moc vařit... a že ono vaření se koná dneska, jedeme vlakem, který odjíždí za půl hodiny. Zapomněla nám to napsat dřív, protože odpoledne prospala :D Ale kupodivu jsme se sešli všichni kromě Grega, který se neozval vůbec :D, jenom v dalšim vlaku - jezdí asi každých 10min. Plán byl nakoupit na trhu na Ramble a potom jít k Ilke domů. Na trh jsme samozřejmě dorazili, když už byla polovina stánků zavřená, ale holky sehnaly, co potřebovaly. Pak jsme vyrazili do čtvrti Gràcia k Ilke. Bydlí v docela pěkně zařízeném bytě, s Francouzem a ještě jednou slečnou, jejíž národnost nevim (Itálie, Francie...). Její miniaturní pokojík s výhledem do šachty jí ale moc nezávidim.
K večeři byly plněné cukety od Ilke a cosi vaječného od Marthy... náplně do cuket bylo samozřejmě moc, moooc, takže jim tam zbylo ještě tak na dva dny :D Z vajíček byl pokus o španělskou tortillu (z vajec a brambor), byla z toho spíš takový větší omeleta obsahující brambory (kterých bylo taky moc) a papriku, ale kupodivu to bylo dobrý :)) Takže jsme se za 5€ na každýho poměrně dobře najedli, udělali si fajn večer a pak zase vyrazili zpátky do Vily, všichni jsme byli nějak mrtví.
sobota 1. října 2011
V sobotu jsem měla sraz s Miladou z katalánštiny, která dostala stipendium na UB a potom jsem byla od Bego, kterou jsem potkala minulou sobotu, pozvaná na mezinárodní večeři u nich na koleji. Začlo to tím, že jsem se probudila a nemohla mluvit, asi nikdy předtim mi nějaká chřipka takhle nezničila krk... bylo mi vcelku dobře, jenom jsem mluvila jak retardovaná vrána, což se na tenhle den vážně hodilo :o\
Po cestě na první sraz jsem v desetiminutové rezervě zapadla do Pimkie, prože jsem z dálky zahlídla velký slevy a koupila si svoje první dvě španělský trička, juch :) Dohromady asi za 13€, juch :) Potom jsme se prošli po přístavu, kde je hlavně k večeru vážně nádherně, po centru a vyrazila jsem na druhý sraz. Vyklubalo se z toho trochu jiná akce, než jsem čekala, ale i tak to bylo docela fajn :D
Za prvné, zmíněná kolej byla holčičí kolej o přibližně 25 obyvatelkách; za druhé, mezinárodní večeře spočívala v pozvání známých a tak jsme tam navíc byly asi dvě nebo tři :D "Kolej" (ani tomu tak nemůžu říkat) je nádherná, moderní, prostorná, mají tam dokonce i vlastní kapli, která zevnitř vypadá jako menší kostel. Místnosti na všechno možný a pokoje samozřejmě každá svůj. Postupně mě Bego prováděla a seznamovala mě s každým (každou), koho jsme potkaly, ale jméno si samozřejmě nepamatuju ani jedno :D Nejlepší bylo setkání s paní (ředitelkou), která to tam má na starosti. Byla naprosto unešená z mojí katalánštiny, pořád se vyptávala a chválila, a ve finále mi řekla, že mam dobrej přízvuk! Sice nevim, jak na to přišla, a kde bych k němu přišla já, ale kdo by se nezatetelil štěstím :P
Večeře byla jednoduchá, zapečený toasty a bagetky, ale výborná. Zákusek byl tady typický jogurt a po večeři přinesly asi tři kytary a hrály a zpívaly... upřímně moc sympatická alternativa, jak strávit sobotní večer :)) Seděly jsme v kruhu v křesílkách kolem nízkého velkého stolku a na začátku se mi všechny představily, odkud jsou, co studujou atd., ale z toho si mezi 30 lidma nemůžete nic zapamatovat :D Opět jsem oslavila úspěch s kataláštinou, a i přes svoji hlasovou indispozici jsem musela vysvětlovat, jak je to možný, že už se rok učim katalánsky... opravdu, už kvůli tomuhle to za to stojí, protože většina lidí tady to upřímně ocení. Jinak na té koleji bydlí slečny ze všech možných univerzit, jedna - zrovna kamarádka Bego, která s ní taky byla tu minulou sobotu - je taky na UAB jako já. Také jsou z různých částí Španělska, nejenom z Katalánska, ale fungujou tam prostě jako rodina.Samozřejmě se mi dostalo pozvání na další akce, kam se někdy ráda zase podívám :))
V neděli byla v Barceloně několikahodinová Air Show "Festa del Cel" a celé dopoledne jsem se rozhodovala, jestli jít nebo nejít. Touhu tuhle show vidět přebíjel bolavý krk, který jsem si nechtěla ještě zhoršit, a také vidina čtení na pondělní sociolingvistiku. Takže jsem ve finálě zůstala doma, přečetla text, a pila čaj s medem - asi poprvé v žitovotě :D Moje spolubydlící má prostě všechno, včetně medu.
Za prvné, zmíněná kolej byla holčičí kolej o přibližně 25 obyvatelkách; za druhé, mezinárodní večeře spočívala v pozvání známých a tak jsme tam navíc byly asi dvě nebo tři :D "Kolej" (ani tomu tak nemůžu říkat) je nádherná, moderní, prostorná, mají tam dokonce i vlastní kapli, která zevnitř vypadá jako menší kostel. Místnosti na všechno možný a pokoje samozřejmě každá svůj. Postupně mě Bego prováděla a seznamovala mě s každým (každou), koho jsme potkaly, ale jméno si samozřejmě nepamatuju ani jedno :D Nejlepší bylo setkání s paní (ředitelkou), která to tam má na starosti. Byla naprosto unešená z mojí katalánštiny, pořád se vyptávala a chválila, a ve finále mi řekla, že mam dobrej přízvuk! Sice nevim, jak na to přišla, a kde bych k němu přišla já, ale kdo by se nezatetelil štěstím :P
Večeře byla jednoduchá, zapečený toasty a bagetky, ale výborná. Zákusek byl tady typický jogurt a po večeři přinesly asi tři kytary a hrály a zpívaly... upřímně moc sympatická alternativa, jak strávit sobotní večer :)) Seděly jsme v kruhu v křesílkách kolem nízkého velkého stolku a na začátku se mi všechny představily, odkud jsou, co studujou atd., ale z toho si mezi 30 lidma nemůžete nic zapamatovat :D Opět jsem oslavila úspěch s kataláštinou, a i přes svoji hlasovou indispozici jsem musela vysvětlovat, jak je to možný, že už se rok učim katalánsky... opravdu, už kvůli tomuhle to za to stojí, protože většina lidí tady to upřímně ocení. Jinak na té koleji bydlí slečny ze všech možných univerzit, jedna - zrovna kamarádka Bego, která s ní taky byla tu minulou sobotu - je taky na UAB jako já. Také jsou z různých částí Španělska, nejenom z Katalánska, ale fungujou tam prostě jako rodina.Samozřejmě se mi dostalo pozvání na další akce, kam se někdy ráda zase podívám :))
V neděli byla v Barceloně několikahodinová Air Show "Festa del Cel" a celé dopoledne jsem se rozhodovala, jestli jít nebo nejít. Touhu tuhle show vidět přebíjel bolavý krk, který jsem si nechtěla ještě zhoršit, a také vidina čtení na pondělní sociolingvistiku. Takže jsem ve finálě zůstala doma, přečetla text, a pila čaj s medem - asi poprvé v žitovotě :D Moje spolubydlící má prostě všechno, včetně medu.
