neděle 2. října 2011

Týden 40

(poslední aktualizace: 7. 10. 2011)

pondělí 26. září 2011 - Czech Day

Pondělí jsem nazvala Czech Day, protože jsem prostě a jednodušše potkávala Čechy - což by tu nemělo být tak uplně normální. Tenhle týden konečně začínal předmět o katalánské realitě, tak jsem tam naběhla a ve třídě byl jenom jeden člověk... potom přišla ještě jedna slečna a po 10 minutách jsme usoudili, že je něco špatně a jali jsme se oběhat nástěnky, kde se co změnilo (mimochodem, všechno je tu na nástěnkách, internet pro komunikaci novinek nic moc...). Když jsme zjistili, že změnili učebnu, vyrazili jsme do vedlejší budovy (nejenom učebnu) a po patnácti minutách španělsko-anglické konverzace jsme zjistily, že se můžeme bavit česky... inu svět je malý. Na hodinu jsme dorazili pozdě, takže si mezitim jako jazyk výuky odhlasovali španělštinu... Ale bylo to v pohodě, učitel je fajn, mluví hezky zřetelně a víceméně mu rozumim. Všech se ptal, odkud jsme, a prý se to každý rok snaží brát v potaz a katalánskou situaci nějak vztáhnout na tu naší. A opravdu se zdá, že má přehled o historii a politice... že jsme z ČR se mu líbilo, prý máme podobou historii... hm :D

Po téhle hodině jsem běžela opět na historický vývoj, který se opět ani třetí týden nekonal... ale alespoň se jeden kluk sebral a došel se zeptat na katedru, co teda bude, takže tenhle týden jsme alespoň věděli, že hodina nebude ani ve středu, snad příští týden...

Pak už jsem zamířila rovnou na kolej. Na katalánštinu pro překladatele jsem se radši rozhodla nechodit, abych si zbytečně nepřidělávala práci a nedeptala se tim, jak jsem neschopná naučit se další jazyk. Radši se budu snažit mluvit s co nejvíc lidma to půjde. Gregova kamarádka Crystal se ještě svůj poslední den v Barceloně chtěla podívat na pláž, tak jsem s nima jela do Badalony užívat sluníčka, dokud je hezky. Na pláži je zastavil nějaký kluk a ptal se, jak jsme přijeli a jak fungujou jízdenky, jak jsme mohli přijet vlakem s jízdenkou na MHD... bla bla bla.... Okamžitě mi došlo, že toho člověka znám, z Prahy, z katalánštiny, jenom chodí do pokročilejší skupiny. Bavila jsem se s ním jednou a je to takový typ člověka, kterýho když pozdravíte, tak už se ho nezbavíte, takže jsem se snažila být zticha, dokud neodejde. Jenomže neodešel, naopak se pokoušel konverzovat, a když se začal ptát, odkud jsme, tak jsem se rovnou zeptala, jestli je z Prahy... to byl nejvtipnější moment, protože atomauticky kejvnul a trvalo mu několik vteřin, než vstřebal, že na něj mluvim česky... Nicméně, řekla jsem to, protože jsem si myslela, že odejde. Neodešel. Očividně neměl, co dělat, takže tam celou dobu seděl a mluvil... přestože jsem se natáhla na osušku a 70% mojí komunikace bylo "hmmmm". Většinou je fajn narazit na krajana, v tomhle případě ale ne. Když jsme konečně odešli, dokonce i Crystal mi řekla, že nám sice nerozuměla ani slovo, ale bylo jí uplně jasný, že se ho nemůžu zbavit :D

Třetí Čech za ten den byl Kuba, odsud z koleje :D Po cestě nazpátek jsme procházeli přes Plaça Espanya, aniž by si nás všimnul. Taže prostě Czech Day, nemůžu si pomoct... Jinak po cestě Greg vymyslel, že nás zve na večeři, takže jsem jen hodila věci na kolej a šla na návštěvu :) K večeři byla krůtí prsa v provizorním vínovém sosu, bylo to rychlý a dobrá a celkově fajn zakončení dne. Víc mě ale dostal jejich pokoj... je to větší pokoj, typ, který jsem chtěla i já, ale dali mi jenom dražší pokoj pro dva. V tom větším je společná kuchyně se spooustou úložného prostorz poměrně prostorný obývák se dvěma gaučíky. Navíc bydlí v horním - třetím patře - takže má parádní výhled na celou vilu a z druhé strany na kampus. Můj výhled na stromy a kočky mi v tu chvíli přišel dost chabý.

úterý 27. září 2011 - Meetings continue

Ráno jsem vstala (připomínám, že od pondělí do čtvrtká vstávám v 7! jak na základce), uvařila kafe a řekla si, že dneska na to nemam... Prokletí klimatizace a znatelných teplotních rozdílů teplot přes den a v noci (už se dost ochlazuje) mě dostihlo a z dvoutýdenního pobolívání v krku se vyklubala chřipka. Tak jsem napsala maily vyučujícím, vypila to kafe a šla zase spát...

Protože jsem prošvihla Castellers v rámci festy de la Mercè, dohrabala jsem se alespoň na veřejný trénink místních Castellers z UAB "Ganàpies de la UAB" v rámci mezinárodního týdne. A na koho tam nenarazim... na Ninu, která se mnou přijela autobuem před třemi týdny (ta slečna, co přistoupila ve Stuttgartu a tlumočila německého opraváře :)) Trénink byl fajn, kdo chtěl, mohl si to i vyzkoušet... to se mě ale rozhodně netýkalo, jednak jsem byla ráda, že jsem tam vůbec došla, druhak bych tak akorát někomu ublížila. Udělala jsem fotky, stihla ještě potkat naši kamarádku Ilke a šla zase ležet.

Odpoledne mi udělala radost jedna spolužačka, se kterou jsme se předtim daly trochu do řeči, když mi psala mail, co se dělo na Metodologii. Sama od sebe, protože mě tam neviděla, no neni to fajn? Zrovna přinesl témata na "micro-teaching session", kterou budeme muset ve dvojcích předvést. V podstatě jde jenom o to připravit plán na hodinu a předvét jednu aktivitu... ale udělat se to musí.

čtvrtek 29. září 2011

Ve čtvrtek jsem objevila knihovnu se studovnou, která spadá pod knihovnu humanitních věd a nachází se v naší budově. Je to obrovská světlá mítnost s dostatkem stolů a pracovních prostorů, kde jsou kolem dokola police s knížkama. Tam se mi bude líbit... Studovnu jsem objevila, když jsem vyplňovala pauzu mezi školou - odpadl mi druhý ze dvou seminářů - a filmem, poslední akci v rámci mezinárodního týdne - promítaném zadarmo v místním kině přímo na kampusu. Byl to L'auberge espagnole (česky Erasmus a spol.) a nic lepšího vážně vybrat nemohli... jde o příběh maníka, co se vydá na rok do Barcelony, bydlí v bytě asi s pěti dalšími lidmi rozných národností a celý je to naprosto praštěný a vážně vtipný. Rozhodně doporučuju! Děj jsem pochopila i přes francouzský originál se španělskými titulky :D 

http://www.imdb.com/title/tt0283900/ 

Odpoledne jsem se rohodla, že v pátek už konečně musím zajít na polici a zaregistrovat se tady jako cizinec, který plánuje zůstat déle než tři měsíce. Vážně se mi do toho nechtělo, protože každý říkal, jak jsou tam fronty, a je třeba přijít alespoň dvě hodiny před otvíračkou (v 8:30), atd. atd. Tudíž jsem kvůli nejasným instrukcím, co všechno že to budeme potřebovat, asi třikrát běžela do místního obchůdku ve Vile, kde mají uplně všechno včetně kopírky, a kopírovala každý oficiální papír, co mi přišel pod ruku. Taky jsem konečně přemohla místní prádelnu, kde si můžete vyprat za pouhou půlhodinu a pouhé 3€... ble, očividně budu čekat, dokud zase nebudu mít co na sebe :D

Na výlet za policajty jsme si s Kubou a Valentinou domluvili sraz na 5:00, takže jsem si připravila svačinku, nastavila budíka na 4:30 a po desáté šla spát... chřipka přišla vhod, protože normálně bych takhle brzy asi neusnula.

pátek 30. září 2011

Výlet na policii sice nebyl zas tak brutální, jak se podle předchozích reportů zdálo, ale stejně to stálo za to. Vyrazili jsme v pět, pěšky, protože v tak nekřesťanskou dobu ani autobusy nejezdí. Stanice je samozřejmě na druhém konci Cerdanyoly, takže jsme museli přejít přes celý kampus, přejít dálnici (naštěstí po mostě :)) a přejít celou Cerdanyolu, takže na místo jsme dorazili kolem šesté. A vyplatilo se to, protože před náma byly jenom dvě slečny, takže jsme měli celkem jisté, že se dostaneme na řadu a všechno to už budeme mít z krku.

Kupodivu v šest ráno je tady stejná zima jako u nás, takže jsem tam zlehka mrzli (a to ve třech vrstvách, doufám, že už si nikdo nemyslí, že je tu krásně celej rok, teď už jenom odpoledne...). Naštěstí byla poblíž otevřená kavárna (to taky není tak úplně běžná věc, podniky tu běžně otvírají až v 9 a později), takže jsme si mohli odskočit pro kafe (a croissant :P ). Kolem půl osmé už se konečně začli scházet pracovníci stanice a před devátou jsem konečně třímala ruce magický papírek číslo 4!

Když jsem přišla na řadu, tak mi paní oznámila, že nejdřív musim ale v bance zaplatit 10,20€ a vrazila mi na to jakýsi formulář. Přitom se rozčilovala, proč jí tam posílají lidi, kteří ještě nemají zaplaceno... jako by nám to nemohli říct už v těch půl 8... prostě Katalánsko. Takže jsme si udělali ještě výlet do banky, která ale naštěstí byla skoro za rohem, a pak už šlo všechno dobře. Z milionů ofocených papírů jsem potřebovala jenom kopii pasu a pak jsem konečně dostala svoje vlastní NIE (asi něco jako číslo občanky). Na policii jsme skončili kolem 11, hračka ne?

Večer nám na facebook přišla hromadná zpráva od Marthy... ve zpátečním vlaku ze Sitges se s Ilke domlouvaly, že uvaří společnou večeři, přičemž prý ani jedna neumí moc vařit... a že ono vaření se koná dneska, jedeme vlakem, který odjíždí za půl hodiny. Zapomněla nám to napsat dřív, protože odpoledne prospala :D Ale kupodivu jsme se sešli všichni kromě Grega, který se neozval vůbec :D, jenom v dalšim vlaku - jezdí asi každých 10min. Plán byl nakoupit na trhu na Ramble a potom jít k Ilke domů. Na trh jsme samozřejmě dorazili, když už byla polovina stánků zavřená, ale holky sehnaly, co potřebovaly. Pak jsme vyrazili do čtvrti Gràcia k Ilke. Bydlí v docela pěkně zařízeném bytě, s Francouzem a ještě jednou slečnou, jejíž národnost nevim (Itálie, Francie...). Její miniaturní pokojík s výhledem do šachty jí ale moc nezávidim.

K večeři byly plněné cukety od Ilke a cosi vaječného od Marthy... náplně do cuket bylo samozřejmě moc, moooc, takže jim tam zbylo ještě tak na dva dny :D Z vajíček byl pokus o španělskou tortillu (z vajec a brambor), byla z toho spíš takový větší omeleta obsahující brambory (kterých bylo taky moc) a papriku, ale kupodivu to bylo dobrý :)) Takže jsme se za 5€ na každýho poměrně dobře najedli, udělali si fajn večer a pak zase vyrazili zpátky do Vily, všichni jsme byli nějak mrtví.

sobota 1. října 2011

V sobotu jsem měla sraz s Miladou z katalánštiny, která dostala stipendium na UB a potom jsem byla od Bego, kterou jsem potkala minulou sobotu, pozvaná na mezinárodní večeři u nich na koleji. Začlo to tím, že jsem se probudila a nemohla mluvit, asi nikdy předtim mi nějaká chřipka takhle nezničila krk... bylo mi vcelku dobře, jenom jsem mluvila jak retardovaná vrána, což se na tenhle den vážně hodilo :o\

Po cestě na první sraz jsem v desetiminutové rezervě zapadla do Pimkie, prože jsem z dálky zahlídla velký slevy a koupila si svoje první dvě španělský trička, juch :) Dohromady asi za 13€, juch :) Potom jsme se prošli po přístavu, kde je hlavně k večeru vážně nádherně, po centru a vyrazila jsem na druhý sraz. Vyklubalo se z toho trochu jiná akce, než jsem čekala, ale i tak to bylo docela fajn :D

Za prvné, zmíněná kolej byla holčičí kolej o přibližně 25 obyvatelkách; za druhé, mezinárodní večeře spočívala v pozvání známých a tak jsme tam navíc byly asi dvě nebo tři :D "Kolej" (ani tomu tak nemůžu říkat) je nádherná, moderní, prostorná, mají tam dokonce i vlastní kapli, která zevnitř vypadá jako menší kostel. Místnosti na všechno možný a pokoje samozřejmě každá svůj. Postupně mě Bego prováděla a seznamovala mě s každým (každou), koho jsme potkaly, ale jméno si samozřejmě nepamatuju ani jedno :D Nejlepší bylo setkání s paní (ředitelkou), která to tam má na starosti. Byla naprosto unešená z mojí katalánštiny, pořád se vyptávala a chválila, a ve finále mi řekla, že mam dobrej přízvuk! Sice nevim, jak na to přišla, a kde bych k němu přišla já, ale kdo by se nezatetelil štěstím :P

Večeře byla jednoduchá, zapečený toasty a bagetky, ale výborná. Zákusek byl tady typický jogurt a po večeři přinesly asi tři kytary a hrály a zpívaly... upřímně moc sympatická alternativa, jak strávit sobotní večer :)) Seděly jsme v kruhu v křesílkách kolem nízkého velkého stolku a na začátku se mi všechny představily, odkud jsou, co studujou atd., ale z toho si mezi 30 lidma nemůžete nic zapamatovat :D Opět jsem oslavila úspěch s kataláštinou, a i přes svoji hlasovou indispozici jsem musela vysvětlovat, jak je to možný, že už se rok učim katalánsky... opravdu, už kvůli tomuhle to za to stojí, protože většina lidí tady to upřímně ocení. Jinak na té koleji bydlí slečny ze všech možných univerzit, jedna - zrovna kamarádka Bego, která s ní taky byla tu minulou sobotu - je taky na UAB jako já. Také jsou z různých částí Španělska, nejenom z Katalánska, ale fungujou tam prostě jako rodina.Samozřejmě se mi dostalo pozvání na další akce, kam se někdy ráda zase podívám :))

V neděli byla v Barceloně několikahodinová Air Show "Festa del Cel" a celé dopoledne jsem se rozhodovala, jestli jít nebo nejít. Touhu tuhle show vidět přebíjel bolavý krk, který jsem si nechtěla ještě zhoršit, a také vidina čtení na pondělní sociolingvistiku. Takže jsem ve finálě zůstala doma, přečetla text, a pila čaj s medem - asi poprvé v žitovotě :D Moje spolubydlící má prostě všechno, včetně medu.

pátek 23. září 2011

Festa de la Mercè 2011

(poslední aktualizace: 30. 9.)

čtvrtek 22. září 2011

Takže... jak už jsem říkala, z Nou Campu jsem vyrazila do centra na zahájení slavností. Mercè je patronkou města už někdy od středověku, tudíž La Festa de la Mercè je největší festa v Barceloně a trvá několik dní. Součástí je nepřeberné množství akcí od tradičních záležitostí, přes street art až po koncerty.

Z programu jsem věděla, že by se něco jako zahájení mělo dít v 19:00 na Plaça Sant Jaume, kde je radnice a Generalitat de Catalunya. Vystoupila jsem na Liceu, uprostřed Rambly a okamžitě jsem slyšela už z Mallorky dobře známé bubny a dudy typických slavnostních průvodů! Inu, po Ramble si to od Plaça Catalunya šinul průvod obrovských dřevěných figurín (gegants) - velkých i menších - včetně zvířat, draků a lidí v maskách a kostýmech. Prostě paráda... vylezla jsem na vteřinu přesně a všechno jsem si to stihla natočit - 11 minut s rukama nad hlavou, už jsem pak nic necítila, ale stálo to za to. Video už je na webu, jenom je škoda, že tam nejde moc slyšet ten úžasný hudební doprovod:


Když průvod prošel, došla jsem se podívat ke katedrále, kde se tančila Sardana - katalánský tanec, který se tancuje v kruhu a může se připojit kdokoliv... opravdu tam tančili lidi, kteří se prostě jenom přišli podívat. Od katedrály jsem potom došla už na náměstí Sant Jaume, kde bylo podium, kryté podium pro orchestr a mraky lidí. Nejdřív měl zahajovací proslov Joaquim Maria Puyal - fotbalový komentátor pro Ràdio Catalunya, který nám dělal jednu přednášku na kampusu :)) Proslov byl kdesi uvnitř a promítal se na obrazovku. Když domluvil, z budovy radnice postupně vycházel průvod, na který jsem narazila na Ramble, obešli podium a rozestavěli se okolo. Potom každá z figurín - dvojice nebo skupinky - a každý drak či jiné zvíře předvedli svůj tanec, což byla naprosto úžasná podívaná. Sice jsem se mačkala na kraji náměstí, ale na podiu byli všichni pěkně vidět. Jako poslední pak vystupovali démoni ohně (ball dels dimonis) a vypadalo to jako mini-correfoc na podiu, nemůžu se dočkat toho skutečnýho :P Když se všichni vystřídali, ze střechy radnice vypustili ohňostroj a festa byla zahájena!


V pátek jsem si po pozdním / brzkém ranním příjezdu dopřála odpočinek, protože na programu festy ani nebylo nic, co bych nutně musela vidět (ne že by to byl nudný program, v žádném případě). Na sobotu jsem ale měla velké plány, jak si obejdu co nejvíc muzeí, protože jich spousta v rámci festy pořádala den otevřených dveří - tedy vstup zdarma, podívám se na Castellers (lidé stávějící živé věže - je to typicky katalánská tradice a ráda bych je viděla na vlastní oči) a na vystoupení na Plaça Sant Jaume... atd. Nicméně sobota byla dost smolná... Začalo to tím, že celé dopoledne propršelo, což sice předpověď hlásila, ale to hlásila i minulý týden a nespadla ani kapka :-\ Chvíli jsme mokly na náměstí (se Zuzkou, další člen české skupiny, a její italskou spolubydlící Valentinou), abychom se dozvěděly, že vystoupení Castellers samozřejmě zrušili kvůli špatnému počasí. Tak jsme pokračovaly za těmi otevřenými dveřmi. První na ráně byl Palau de a Generalitat, sídlo katalánské vlády, který je přímo na náměstí. Vystály jsme si dlouhou, ale rychle se zkracující frontu, a za chvilku se dostaly dovnitř. Co se zvenku tváří jako obrovská strohá budova, je opravdu nádherný palác s honosnými místnostmi, staršími i moderními vyzdobenými moderním uměním, krásným nádvořím a vznešenou atmosférou. Prohlídka vážně stála za to a ještě jsme se daly do řeči se skupinkou místních holek. Já jsem se bavila s Begor - katalánsky! - jejíž tatínek je Bask a maminka Katalánsky :-) Snad jsem i byla schopná komunikace a nakonec jsme si vyměnily čísla a předběžně mě pozvala na mezinárodní večeři, kterou pořádají na jejich koleji v Barceloně.


Po návštěvě Generalitatu jsme se ještě byly podívat (samozřejmě kvůli mojí úchylce na všechno antické) na pozůstatky římského chrámu v podobě pár sloupů, které jsou uprostřed bloku budov a zachovaly se díky tomu, že je dřív lidé použili pro stavbu nových budov, a tak byly zastavěny do zdí. Potom jsem ještě chtěla vidět římskou nekropoli kousíček od Rambly (všechno je to v Barri Gotic). Spočívá to v rekonstrukci cesty, kolem které je spousta hrobů, a malého muzea s výkladovými texty.


Pak už jsme zamířily na Montjuïc za zlatým hřebem všech muzeí - Fundació Joan Miró (důležitý katalánský umělec), kam studentský vstup normálně stojí 6€. Inu, v muzeu nám oznámili, že mají den otevřených dveří až v neděli. Program prostě a jednoduše lhal! Takže jsme vyrazily zpátky do města, abysme se sešly se zbytkem naší skupiny. I s nimi jsme se pak vrátili na náměstí Sant Jaume, kde probíhala Mercè Dansa - jestli jsem to dobře pochopila :) přehlídka tradičních tanců. Vcelku to byla moc příjemná záležitost, i díky tomu, že odpoledne konečně přestalo pršet.

Po Mercè Dansa přišla na řadu la Cavalcada, aneb průvod už zmíněných gigantů, ale tentokrát kompletní... každá obec nebo městská část má svoje giganty a v průvodu asi byli úplně všichni. Figuríny měly vážně všechny možné podoby, od tradičních obyvatel, přes neandrtálce, až po prdící prasátko. Hodně se mi líbili Gegants de la Pedrera, kteří byli inspirovaní Gaudím už na první pohled. Hned ze začátku mi samozřejmě došla baterka ve foťáku, a to trvalo přes dvě hodiny, než prošel celý průvod.


Večer jsem měla sraz s Elsou (tandem) a její kamarádkou a společně jsme se vydaly na pláž Barceloneta na parádní ohňostroj. Než ohňostroj skončil, tak ale začalo znovu pršet, a my utíkaly na poslední vlak směrem Bellaterra (část Cerdanyoly, kde je náš Campus, a kde prý má dům Shakira!) a Sabadell (tam bydlí holky). Během toho závodu na vlak mi přišla SMSka od miláčka: "Koukáš?", protože v tu chvíli hrála Barça s Atléticem, a za pár vteřin další: "Prší ti tam, co?" Nuže, očividně jsem nekoukala a očividně pršelo, muži prostě ví, jak potěšit :D Nicméně Barça jim to nandala 5-0 a večer už se celkově dost vydařil :-)

Všechny sobotní fotky jsou tady:

neděle 25. září 2011

Dopoledne jsem obětovala nedělní vystoupení Castellers, protože tam potom byla velká mezera do dalšího programu, a potřebovala jsem přečíst tu zatracenou sociolingvistiku (článek byl nakonec zase jednou zajímavý, ale to není žádná omluva), abych si mohla bez výčitek užít večer... večer totiž přišel na řadu Correfoc! - pro mě rozhodně nejočekávanější část celé festy. Ještě předtím jsem se konečně chtěla podívat do toho proslulého Miróova muzea, tak jsem se ve tři sešla s Gregem a jeho kamarádkou Crystal (znají se ze střední a ona je zrovna na semestr v Leónu :)) a vyrazili jsme na Montjuïc... samozřejmě v neděli mají muzea do 14:30, takže zase smůla. Alespoň jsme se prošli po olympijském areálu, z čehož byla Crystal naprosto nadšená :)) Nicméně procházka až na Plaça Espanya se nekonala, protože všechno kolem fontány bylo uzavřené kvůli přípravám na večerní megazakončovací ohňostroj.

Kulturní vložka: Correfoc je další typicky katalánská záležitost. Dá se to přeložit opravdu doslovně: córrer - běhat + foc - oheň. Během Correfoc se do ulic vydají démoni ohně - každá obec většinou nějaké má - a jiná stvoření jako draci. Démoni - lidi v kostýmech - za doprovodu bubnů prochází / probíhají / poskakují městem se sršícími ohni a každý se do průvodu může přidat a zaskotačit si - na vlastní nebezpečí - s nimi. Většinou jsou všemožné ohně i v ulicích, natažené např. přes ulici.

Když jsme po cestě za zbytkem grupy procházeli přes náměstí Sant Jaume, tančila se tam Sardana - přidávalo se hooodně lidí a tvořili obrovské kruhy. Bylo to moc fajn, tahle tradice se mi vážně líbí :-) Potom jsme na tříde Laietena narazili na předvoj Correfoc, a to Correfoc infantil, kde se sršícíma ohněma opravdu běhaly děti. Co do šílenosti ale za skutečným Correfoc rozhodně nezaostával. Před katedrálou se nám podařilo sejít s ostatními a pak už jsme se přidali k davu čekajícímu na hlavní Correfoc. V porovnání s Mallorkou byl tenhle dav opravdu obrovský, hlavně kvůli vysokému počtu zvědavých turistů, takže jsem se musela hodně natahovat, abych něco viděla. Nicméně v porovnání s Mallorkou je barcelonský Correfoc o dost větší...

Nejdřív se začali rojit démoni a po řádném úvodu i s ohňostrojem se otevřela pekelná brána, odkud vylézalo všechno možné, aby se to následně vydalo na průvod po Laietaně směrem k moři. V průvodu za doprovodu bubnů (naprosto geniálních bubnů) byli samozřejmě tančící démoni, ale i oheň chrlící draci, jiné bestie nebo např. i Kerberos. Zážitek to byl neuvěřitelný a nebýt toho ohromného davu, který samozřejmě v panice couval, kdykoliv se přiblížil nový oheň, bylo by to ještě lepší. Celou atmosféru skvěle doplňovalo metro, které na Laietaně znatelně otřásá zem. Byli jsme tam přes hodinu, než jsme se vydaly - nakonec jen se Zuzkou a její spolužačkou - alespoň na kousek toho obřího ohňostroje s hudebním doprovodem - Piromusicalu, a v tu chvíli Correfoc ještě pokračoval! Kvůli neskutečně pomalému metru jsme stihly asi jen poslední třetinu ohňostroje, ale vážně to bylo mega... Plaça Espanya byla narvaná k praskutí. Po půlnoci se nám podařilo potkat se s ostatními ve stejném - posledním - vlaku a vyrazili jsme "domů". Festa de la Mercè skončila :( 

Brána ještě za světla a pekelný hudební doprovod

Pekelná brána se otvírá a na ulici vypuká peklo...

Draci

Kerberos

Correfoc! aneb Šílenství v ulicích.

Piromusical

Všechny fotky z neděle jsou tady:

čtvrtek 22. září 2011

Týden 39 = druhý na UAB

(poslední aktualizace: 23. 9. 2011)

V předchozích příspěvcích jsem snad popsala to nejdůležitější z velmi nabitého prvního týdne na UAB. Odteď se budu snažit přispívat pravidelně a dodávat co nejaktuálnější zprávy... Příspěvky budou po týdnech (kalendářních), a když vše půjde podle plánu, budu je postupně aktualizovat... Takže, pokud nechcete o nic přijít, budete občas muset scrollovat dolů a zkotrolovat, že jste v obraze ;-) Ale bůh ví, jak dlouho mi to vydrží, že...

pondělí 19. září 2011

Představa dalšího školního týdne s budíkem na 7:00 na další čtyři dny je stejně otravná jako doma... Hned první hodina je sociolingvistika, kam máme na každý týden nějaké to čtení. Školní čtení je pro mě naprostá pohroma, takže jsem článek nedočetla, oddechla si, když zbyl až na středu a stejně jsem ho pak nedočetla ani na tu středu... jako doma :-) Kromě toho Melissa (učitelka) přišla s tím, že teď mají učitelé možnost přidávat i neregistrované studenty do kurzů v Campus Virtual, vzala si naše NIU (studentské číslo) a děj se co dej.

Zatím mám v pondělí (a tím pádem i ve středu, většinou jsou předměty 2x týdně pondělí-středa, úterý-čtvrtek) po sociolingvistice pauzu až do 13:00. Tak akorát uvařit si oběd (pokud možno na další dva dny dopředu, zatím se to dařilo). Uvařit, najíst, uklidit a samozřejmě nestíhat... letěla jsem do školy (ale tady stejně nejde přijít pozdě) s tim, že tenhle týden už by měl začít historický vývoj... a samozřejmě nezačal. Nikdo nic nevěděl.

Anglès diacrònic je na rozvrhu 13:00-14:30, potom jsem se chtěla jít podívat na seminář katalánštiny na překladateltví, o kterém už jsem se zmiňovala. Jeden seminář začíná ve 13:30, druhý v 15:30, takže jsem si z neexistujícího vývoje nic nedělala a šla se podívat na ten dřívější seminář... fakulta překladatelství je vedle naší, takže pohoda. Nicméně příslušná část fakulty byla vylidněná, tak jsem tak dlouho zkoumala nástěnky, až jsem vyzkoumala, že hodiny pro první ročník začínají až ve středu 21. Takže jsem si udělala hezký výlet do školy a zase zpátky... no alespoň jsem měla čas na to čtení, že O:-)

úterý 20. září 2011

Úterní předměty jsou oba didaktické a docela pohodové. Na druhý seminář o technikách autonomního učení (tuší někdo, jak se tomu říká česky? :)) jsme se přesunuli do počítačové učebny, kdy bychom měli i zůstat. Nicméně, dokud nejsem zaregistrovaná, tak se očividně nemůžu přihlásit ani do Windows, natož do virtuálních předmětů. Na počítač mě nakonec přihlásila slečna vedle, ale jinak jsem koukala na promítačku nebo na mail... měli jsme si měnit svůj profil v moodlu a tak. Mimochodem, Ana (učitelka) má hlas jako počítač z Portálu, fakt.

20. září začínal na UAB international week plný aktivit pro mezinárodní studenty. Vše začalo mini-veletrhem se stánky různých studentských spolků. Později jsem se byla podívat na oficiální "Welcome act", který spočíval v přednášce o škole obecně, o katalánštině, protože je to oficiální jazyk univerzity (mimochodem katalánsky už mluví kolem 9 milionů lidí!), a o programu mezinárodního týdne. Přednáška byla ve španělštině, ale většině jsem kupodivu rozuměla. Začínám mít takový lehce frustrující pocit, že španělštině rozumim líp než katalánšině... :D

středa 21. září 2011

Historický vývoj se opět nekonal... učitelka je očividně pořád nemocná, ale měl přijít někdo z vedení oddělení a říct nám, co a jak. Nepřišel nikdo - i když mi upřímně neni uplně jasný, proč tady platí akademická čtvrthodinka, když všechny hodiny začínají o 10-15 minut později. Alespoň jsem ale narazila na slečnu, která zhruba tušila, co se děje - že měl někdo přijít atd. - na předchozích hodinách totiž nevěděl nikdo nic. Dala jsem svůj e-mail, kdyby se náhodou někdo obtěžoval nám sdělit nějakou informaci, a jsem zvědavá, co se z toho vyklube...

Potom jsem se šla podívat na konečně první hodinu katalánštiny pro překladatele. Učitel byl strašně fajn, bylo mu krásně rozumět, ale jinak nevim nevim. Kromě toho, že bych stejně nejspíš musela chodit do pozdějšího semináře, ten předmět vypadá poměrně náročně co s úrovně katalánštiny týče. Byli tam dokonce lidi z Mallorky a Valencie, vedle toho Angličanka, která žije ve Španělsku (v Sitges!) tři roky a katalánsky podle všeho umí asi jako já. Předmět je zaměřený na psaný projev a součástí atestace je diktát, shrnutí nějaké knížky (takže bych ještě musela přelouskat knížku :D ) a korektura textu. Možná by mě tam nechali chodit s nižšími požadavky - on je to totiž dvousemestrální kurz, takže by se mě asi ani všechno netýkalo - ale stejně ještě počkám, co se vyklube z ostatních předmětů, než se tam budu cpát.

Kromě kurzů katalánštiny na překladatelství mají i kurzy španělštiny, pokročilé i začátečnické pro zahraniční studenty. Nejdřív musim počkat, jestli v kurzech zbyde místo, a když jo, tak příští týden půjdu na rozřazovací test a dám si alepoň španělštinu zase hezky od začátku :-)

Po škole jsem se ještě zašla podívat do obchodu na Plaça Cívica, který se zvenku tváří jako papírnictví, ale je to obří knihkupectví, katalánské! Tolik katalánských knížek pohromadě jsem ještě neviděla, od kuchařek až po akademické publikace... musela jsem rychle odejít, abych ochránila svoji peněženku, ale určitě se ještě vrátim (nad tou kuchařkou silně uvažuju :))) Potom jsem chtěla jít nakoupit nějaké zásoby (obchod je za nádražím, asi 10-15 minut chůze)... v půlce cesty mi došlo, že je půl čtrvtý, takže obchody mají zavřeno... inu siesta musí být. Zvyk je to sice fajn, ale v tomhle ohledu lehce frustrující, než si na to člověk zvykne :D Už jsem se došla alespoň podívat, v kolik zase otvírají, a pak se vydala na svoji vlastní siestu.

čtvrtek 22. září 2011

Ráno dvě hodiny a třetí měly být Origins of the English Literature, které jsem v úterý přeskočila... Když jsem dorazila do učebny, nikdo tam nebyl, a to ani o 15 minut později, tak jsem šla dom :D Netušim, co se dělo nebo nedělo... Odpoledne jsem vyrazila sama do Barcelony vyzvednout konečně lístky na Barcelonu a potom se podívat na zahájení místního největšího svátku: festa de la Mercè. Tomu budu muset věnovat vlastní kapitolu, protože už první den byl neuvěřitelný! Po hodinovém kodrcání vlakem a metrem jsem konečně dorazila na Camp Nou, och. Tušila jsem problém s vyzvedáváním lístků, protože jsem je platila virtuální kartou, ale při vyzvednutí po vás běžně požadujou kartu + průkaz totožnosti. Jenomže virtuální karta je virtuální, že, prostě neexistuje. Slečna měla trochu problém pochopit, že karta "no existeix" (ano, vyřídila jsem to katalánsky! juch!), ale měla jsem s sebou e-mailové potvrzení i výpis z internetového bankovnictví a nakonec si s tím poradili. Nejvtipnější bylo, že u těch pokladen stáli jenom cizinci... očividně je to hodně velká atrakce a řekla bych, že místní prostě budou mít permice. Pak jsem ještě zamířila do FC Botiga lovit suvenýry... měla jsem v plánu něco úplně obyčejného, levného, např. sešit nebo desky... hm, kostkovaný sešit A4 za 8€ si můžou i na Nou Campu nechat :D Nakonec jsem objevila poslední tričko, který se mi líbilo už na internetu... bylo to M a je mi velký, ale prostě jsem ho nutně potřebovala... a 16,90€ je ještě dobrá cena. Na pokladně jsem chtěla platit svojí UAB studentskou aka platební kartou (ještě den před tím jsem jí zkoušela a kupovala v automatu jízdenku), ale karta se na to netvářila... potvrdilo mi to PIN, ale zamítlo platbu... chm. Tak jsem z peněženky vysypala všechny peníze a zůstaly mi 2 eura :D Ještě, že tak.

V e-shopu už ho nemají, tak jsem vygooglila alespoň tuhle fotku - mám ho samozřejmě v dámské verzi. Hrozně se mi líbí ten nápis: El futbol et torna el que li dónes. Znamená to "Fotbal ti vrací, co mu věnuješ," ale v češtině to zdaleka nezní tak dobře :-)

Z Nou Campu jsem vyrazila do centra na zahájení slavností a trefila se přímo do středu dění. Protože festa trvá čtyři dny, věnuju jí zvláštní prostor a rovnou tam nacpu fotky a videa a co půjde :-) Všechno je samozřejmě obligátně na rajčeti:

http://allkor.rajce.idnes.cz/2011-09-22_Barcelona_-_Camp_Nou,_Festa_de_la_Merce

Večer se konala další party pro lidi z Vily, takže jsem se ještě v centru sešla s Kubou a pěšky jsme se prošli kolem Palau de la Música Catalana až za Avingudu Diagonal, kam měli dorazit lidi z Vily. Po cestě jsem si konečně prohlídla asi nejslavnější Gaudího dům v Barceloně - Casa Milá alias La Pedrera. Je to parádní, ale opravdu strašně praštěný :D Bar, kde se akce konala, byl pro změnu dost malý a taneční, takže tam byl hrozný rámus a upřímně jsem se moc nebavila, protože ječet na lidi a nechat si všechno opakovat 3x mě moc neba :( Nevim, jak to ty lidi dělaj, ale já jsem v takovym prostředí neschopná komunikovat. Zpátky jsme jeli nočním busem ve 3, kde jsem se slušně prospala. U Vily mě dokonce budil kluk, co seděl vedle mě, tak moc jsem vytuhla :D

pátek 23. září 2011

Vzhledem k celkové únavě je pátek zasvěcen odpočinku a plánování víkendového programu (upřímně, jestli chci víkend strávit ve městě, měla bych spíš přečíst další článek na pondělní sociolingvistiku, ale teď je 20:00 a já mam pořád ráno...) - ve městě je spousta akcí, většina muzeí má den otevřených dveří a v neděli je Correfoc! Pamatujete video z e-mailu? Jo, correfoc je ta nejšílenější věc, co jsem kdy zažila, nemůžu se dočkat!

Mimochodem, ozvala se mi slečna z historického vývoje, že prý spolužáci vyzjistili, že nám Generalitat pošle nového učitele, ale neví se kdy... interesting :D

středa 21. září 2011

5) Seznamování a poznávání II

První týden na UAB byl celkem opravdu nabitý... kromě zařizování školy a jiných věcí jsme se byli podívat v Barceloně a já jsem nutně musela na pláž, dokud je ještě hezky (nemyslete si, dneska už byla ráno pěkná kosa!). Když mluvim v množném čísle, tak to znamená já, Kuba, Greg  a Martha... to je základ, většinou se k nám pak přidal i někdo další. Zkusim stručně shrnout, co se dělo od úterý až do neděle... pondělí už je zmíněno v části 2) :-)

13. září 2011 - Penis Day!

V úterý s jednodenním zpožděním opravdu došlo na Marthy a Anety vysněný Penis Day - tedy výlet za barcelonskými kuriozitami. Domluvili jsme sraz, na který Aneta zapomněla :D a vyrazili jen ve čtyřech... z metra jsme vylezli přímo pod Torre Agbar a nutno říct, že se nemůžete nezasmát... tenhle mrakodrap vypadá vážně komicky. Ale v noci hezky svítí :))

Sagrada Família
Protože kolem není k vidění vůbec nic, zato v dálce je k vidění Sagrada Família - tudíž zas tak v dálce být nemůže - vydali jsme se po Avinguda Diagonal (bože, právě jsem málem napsala Diagonal Alley, kill me) pěšky k onomu Gaudího zázraku. Procházka to byla úžasná, katedrála vážně není daleko - koneckonců ani barcelonské centrum nebude tak obrovské, jak se může zdát - a po cestě jsme narazili na psí park, výborná věc :)) Sagrada Família je sice pojem, všichi ji známe z obrázků a většina i naživo, ale stejně je to neskutečný zážitek... ovoce, šneci, zvířátka, kytičky a pod tim chrám... Nemůžu se dočkat, až se časem podívám i dovnitř. Zatím jsme se jenom prošli okolo a vydali se hledat místo, kde bychom se mohli navečeřet a zhlédnout zápas FC Barcelona - AC Milán. Sice denně vstávám v 7 do školy, ale v případě, že bychom našli podnik s televizí (což v Barceloně není zas takový problém :)), jsem byla ochotná se obětovat, podívat se na Barçu v Barně a na kolej se dohrabat po půlnoci.

zeleninová coca
Všimněte si strašidelných
zelených světýlek
ve věži :))
Našli jsme bezva místo, kousíček od Sagrady: restaurace Baviera v Carrer de la Marina. Obsluha včetně kuchaře sice byla asijská, ale jídlo bylo levné a katalánské. Paella za 8€ je slušná, výběr měli asi ze 6-8 druhů. Já jsem si poprvé od kampusu dala cocu za 4,50€ - coca [koka] je v podstatě katalánská verze pizzy, jenom je převážně zeleninová, ale opět měli na výběr z několika druhů - jako na pizzu si na to můžete dát, co chcete. Nejlepší na celé večeři bylo servírování včetně mini vikingské obouruční sekyry na naporcování cocy.

Moje fotbalové nadšení tady zatím nikdo nesdílí... akorát Greg se prej rád podívá v televizi, ale to je tak vše, nijak extra se mnou nefandil. Zato pár místních, kteří se tam sešli, dost vehementně :-) Zbytek skupiny - v Barceloně se k nám přidala ještě Ilke, Belgičanka - se o poločase vydal na procházku směrem ke Gaudího Casa Milà (La Pedrera) a Casa Batlló. Po zápase jsme se pak sešli v metru pod Sagradou - poštěstilo se mi vidět ji v noci, nádhera - a vyrazili zpátky do Vily. Abychom se nemotali v metru, tak jsme šli poslední kousek pěšky... tu mi došlo, že už jsme x-krát přestupovali na Plaça Catalunya, ale ani jednou jsme nevylezli nahoru... takže jsme se na závěr ještě prošli po náměstí, kde to i v noci žije, přestože tam bylo podivuhodné ticho, užili si noční fontánky a zalezli zas pod zem.

Všechny úterní fotky jsou tady:
http://allkor.rajce.idnes.cz/2011-09-13_Barcelona_-_Torre_Agbar%2C_Sagrada_Familia/

14. září 2011 - Welcome meeting

Středa byla odpočinková, jenom odpoledne jsme měli oficiální Welcome meeting mojí fakulty (Facultat de Filosofia i Lletres), kde jsem se ale nic moc nového nedozvěděla. Paní, která má na starosti oddělení pro mezinárodní studenty, povídala hlavně o tom, kdy a jak bude probíhat registrace do předmětů. To už jsem vyčetla předtím na internetu... bude to od 13. do 17. října... Je sice fajn, že máme měsíc na výběr, ale do tý doby nemáme přístup do Campus Virtual, místního moodlu. Celkově je to ale lepší, protože mám pořád problém doplnit rozvrh. Historický vývoj se první týden nekonal, katalánská realita začíná až 26., atd. Paní mluvila anglicky a potom to shrnula španělsky... Potom se španělsky zeptala, jestli je tam někdo, kdo španělsky nerozumí... a protože nikdo neodpověděl, do angličtiny už nepřepínala. Jak milé :D Většině jsem teda rozuměla, ale pořád nic nového...

15. září 2011 - Festa a Barcelona

Ve čtvrtek odpoledne jsem měla sraz s Elsou, budoucí parťačku do tandemu txec-català. Sešly jsme se tady na kampusu, dvě hodinky povídaly nad kafem a další sraz nechaly na dobu neurčitou.

Večer byla v plánu party v Barceloně pro mezinárodní studenty odtud z Vily. Sraz byl ve 22:00, takže odchod na nádraží (asi 5-10min chůze odtud) ve 22:30, vlak nám ujel před nosem a do baru Summum v Barceloně jsme se dostali někdy před půlnocí :D Během čekání na odchod jsem zaregistrovala dost nových lidí, ale musim zmínit především jednoho Řeka... blonďatýho mimochodem, ale prej je to normální. Už od pohledu vypadá natvrdle, je s Kubou na překladatelství a podle něj je "uplně blbej" :D Když měli úvodní schůzku, tak někdo z těch organizátorů prý řekl něco v tom smyslu, že jsou tam lidi mnoha národností, že je tam někdo i z Ruska... načež se prý Řek na Kubu otočil a zeptal se ho, jestli je teda z Ruska. Že prej na to vypadá. Během toho čekání ve Vile se nám pak představoval pár z Polska... a po chvilce se jich Řek ptal, jestli mluví rusky... WTF? :D V rámci naší akce jsme při vstupu dostali sangrii zdarma a razítko na slevy (sangria za 1€ a dál nevim) a namačkali se dovnitř... na poměrně malý podnik nás bylo 50 a samozřejmě se tam objevili i lidi ne-z-Vily. Bavila jsem se s lidmi různými a různých národností, např. s Dominicem, který studuje v Londýně a bydlí od něj kousek na jih. Byla jsem šťastná, že jsem natrefila na někoho z Anglie, ale upřímně - v tom hroznym rámusu mi jeho báječný britský přízvuk dělal dost problémy :D Taky jsem nějakým omylem narazila na Ira ožralýho jak Dán, kterej mi hroznou španělštinou vysvětloval, že španělsky neumí, a to i přes to, že jsem na něj mluvila anglicky; zakončil to slovy "English for me!" Jak je libo.

Za ten týden jsem toho měla dost, tak jsem byla ráda, že se naskytla možnost vypadnout dřív. Greg má v pátek ráno školu, takže jsme vypadli "už" kolem půl druhé, abychom stihli noční autobus, který mezi 1 a 5 jezdí každou celou z Plaça Catalunya. Bar byl odtamtud sice kousek, ale nakonec jsme běželi podle GPS v Dominicově telefonu a následných telefonních navigací jeho sestry, která oním autobusem jela noc před námi :D Mimochodem, když jsme vylezli ven, tak už jsem mu naštěstí rozuměla :D Nakonec jsme v nepřeberném množství zastávek na a okolo náměstí našli tu naši a kolem půl 3 dorazili do Vily.

16. září 2011 - Badalona

Po čtvrteční party (zbytek pokračoval ještě na nějakou diskotéku...) byl pátek odpočinkový a s Kubou a Marthou jsme se vydali na pláž do Badalony. Volba to byla výborná, dostala jsem tip od kamarádek na kampusu, pláž je moc pěkná a hlavně nepřelidněná. Přidala se k nám ještě Francouzka Kim s kamarádkou a asi až do sedmi jsme užívali sluníčka. Večer jsme měli s dalšíma lidma sraz v Barceloně, abychom si někde dali večeři... Nevim, kdo vymyslel, že se sejdeme u východu ze stanice Catalunya, ale bylo to vtipné. Na Mercat de la Boqueria jsme dorazili akorát, když všechno zavírali... Nakonec jsme ale našli kousek od Rambly místo s dost židlema pro celou naši sešlost (nakonec nás bylo asi 9) a s velmi pozornou asijskou obsluhou (ano, jsou všude :)). Všichni byli unešení z menu (první chod + druhý chod + nápoj + chléb + zákusek) za 15€, zatímco já jsem si vystačila s lehce seschlou tortillou... uznávám, nechce se mi utrácet za jídlo, ale i tak to byl moc fajn večer... jenom mě ta pláž hrozně vyčerpala :P

17. září 2011 - Sitges

V neděli jsme podnikli výlet na pláž do Sitges... sice je to až ve třetí zóně, takže to bylo časově i finančně o něco náročnější, ale rozhodně to stálo za to. K naší obvyklé skupině se přidal ještě Angličan Dominic a v Barceloně pak Ilke. Mimochodem, Belgičani obecně - nebo alespoň ti, které jsem tu potkala - mluví hodně dobře anglicky... V Barceloně jsme potřebovali přestoupit z vlaku FCG na vlak Renfe a abychom mezitim nemuseli ještě 2x přestupovat v metru a svézt se jednu zastávku, tak jsme se vydali pěšky z Plaça Catalunya na Passeig de Gràcia. Na Passeig de Gràcia byl knižní veletrh a Casa Batlló... Gaudího výtvor, který jsem ještě na vlastní oči neviděla, a který je naprosto uchvacující. Řada stánků s knížkama nám samozřejmě nedala a začali jsme se přehrabovat v katalánských a španělských zležitostech, nových i starých. Tak dlouho, až jsem narazila na poslední čtyři díly Harryho Pottera v katalánštině! Totiž, už v létě jsem se rozhodla, že bych měla začít číst katalánsky a pokoušela jsem se na internetu najít právě HP, protože je to něco, co už znám, takže bych se orientovala v ději, a taky proto, že je to prostě praštěný :D Hledání bylo neúspěšné, ale najednou jsem tu knížku měla v ruce... jetou, ale díky tomu jenom za 10€! Těch 12€ ušetřených předchozí večer se teď náramně hodilo, a tak jsem si poslední díl Harryho odnesla domů... er, na pláž :))

Cesta do Sitges vede přes Castelldefels, takže jsem si při pohledu na velice povědomá místa zavzpomínala na naši big tour 2006... Sitges opravdu stojí za to vidět. V průvodci vám o něm řeknou, že je tam krásná pláž, oblíbená mezi samotnými obyvateli Barcelony, a kromě toho spousta gayů. Všechno z toho je pravda... pláž je typická španělská s pěknou širokou promenádou s palmami, na jednom konci stojí majestátný kostel, druhý konec se táhne kamsi... Po nějakém tom válení jsme se prošli po promenádě a vydali se do malebných uliček lovit večeři. Cestou jsme opravdu potkali hodně zvláštních pánů v dámském oblečení... našince by z toho asi kleplo :D ale městečko má svoje kouzlo.

Slaninové kroketky :))
Nakonce jsme objevili bar, který nabízel "Tapas del día + cervesa / vi 2,50€!" - tapas del día měl být chleba s klobáskou, tak jsme do toho šli tři a na stole nám přistál asi 7cm krajíček chleba se třemi asi 1cm kolečky klobásy :D Ale pivo bylo dobrý, co byste nechtěli za 2,50 :D Na chuť jsem si ještě dala ty nejlevnější tapas, co byly na menu, jakési slaninové krokety, jedna za euro něco... inu, menší tapas než v tomhle baru jsem asi neviděla :D

Po cestě zpátky jsem se ještě nechala ohromit nádherně osvíceným Casa Batlló... to se nedá slovy popsat. Pak jsme se shodli na tom, že je strašně vyčerpávající každej den někam jezdit, takže v neděli budeme odpočívat, a taky že bychom všichni měli začít šetřit. Přece jenom samotná cesta do Sitges vyšla na 4,50€.

Na závěr ještě přikládám fotku naší grupy, lehce rozmazanou, ale kupodivu jedinou, kterou mám :)) Ještě si neodpustim zmínit, že je Martha urvaná z češtiny... prý, když spolu mluvíme, tak to zní jako tajná řeč... inu, s Kubou oba bydlíme na pokoji 007, jen každý na jiném bloku, asi to nebude náhoda :D

zleva: Greg, Ilke, Jakub, Dominic, Martha

Všechny ostatní fotky jako vždy najdete tady:
http://allkor.rajce.idnes.cz/2011-09-16%2C17_-_Badalona%2C_Sitges%2C_Casa_Battlo/

pondělí 19. září 2011

4) Katalánština

Většina z vás asi ví, že mým velkým přáním bylo bydlet s někým z Katalánska, najít tu nějaký kurz, nebo se prostě jakýkoliv způsobem dostat do kontaktu s rodilými mluvčími... smůla.  Už jsem asi psala, že bydlím s Kolumbijkou... katalánsky nemluví a anglicky líp, než já španělsky. Takže komunikujeme anglicky, občas je to sice úsměvné, ale domluvíme se.

Jazykové kurzy

Na kolejní iformační schůzce jsme se dozvěděli, že pro studenty Erasmu jsou kurzy katalánštiny v místním jazykovém centru zdarma! Španělštinu pak mají o 50% levnější. V tu chvíli jsem se tetelila štěstím a nemohla se dočkat, až se do kurzu zapíšu... smůla. Zdarma jsou jenom první dvě hodiny... a zabíjet denně čtyři hodiny něčím, co už bych měla umět, se mi zrovna nechce. Škoda, byli by za to i kredity... jenomže za 16 hodin nudy týdně.

Každodenní komunikace

Co se týče příležitostné komunikace s místními, má se to všelijak od nadšených reakcí až po odpovědi v angličtině. Například hned ten první den, jak mě pan deratizér vezl s kufrem ke kanceláři, mluvil na mě španělsky... tak mu říkám, že já španělsky nemluvim, jestli umí katalánsky... a on, že jo, a že mě strašně rád poslouchá mluvit katalánsky, ale pořád si jel svoje :D Ale domluvili jsme se. Slečny v kanceláři byly z mojí katalánštiny naprosto urvané, i když jsem se tam potom stavovala ještě v týdnu dodat číslo účtu :)) Hodně častá situace je, že na někoho začnete mluvit a on vám odpoví španělsky... v obchodech a tak. Nejspíš je to tím, že to prostě nečekají a španělština je automatický mód pro neznámé lidi a obvzláště cizince. Bankovní účet jsem ovšem zakládala katalánsky, a to jsem se paní ptala, jestli mluví anglicky, protože mi to přišlo dost důležité na to, abych si mohla dovolit nějaké nedorozumění... mluvila podle svých slov trochu, tak jsem to riskla... a šlo to :)) V lékárně - už se to nedalo vydržet a musela jsem si koupit mastičku na štípance - mi pán na můj pokus vysvětlit, co chci, rovnou odpověděl anglicky... Ale většinou mají lidi radost, když na ně spustim, nebo alespoň vyjádří nějaké uznání. Hrozně fajn byl například pán v tom jazykovém centru, když jsem se byla ptát na další kurzy... řekl mi, že mluvim vážně dobře, a že ty základní kurzy by fakt neměly cenu. V takových chvílích mám pak opravdu pocit, že to stojí za to, a že přesně tohle je odpověď na všechny ty přihlouplý otázky, co a proč se to učim a co s tim budu dělat... co by, mluvit :))

Kurzy na fakultách

Když nevyšly vyloženě jazykové kurzy, začala jsem hledat něco na fakultě přímo v rámci stduijních programů... nakonec jsem narazila na předmět Llengua catalana I na fakultě překladatelství. Napsala jsem tedy mail pánovi, který to učí, co přesně je to za předmět a jaká je tam třeba úroveň... Inu, jsou to hodiny katalánštiny pro lidi, kteří už katalánsky umí, měli to tu ve škole nebo tak. Takže úroveň rozhodně vyšší. Napsal mi, že jestli se vážně učim jenom rok, tak se tam možná budu ztrácet, ale že se mám přijít podívat a uvidim... Když jsem zjišťovala informace o předmětu Introducció a la realitat catalana per a estrangers (to jsem zmiňovala na konci kapitoly o škole), tak mi ten jiný pán doporučil zrovna tenhle kurz, na který jsou koukala už předtím s tím, že přitom, jak píšu dobře, bych si s tím mohla poradit :)) Rozesmálo mě, jak mi oba napsali něco úplně jiného, ale ten druhý mail mě povzbudil, abych se tam aspoň mrkla... Takže jsem se dneska vydala na první hodinu, abych zjistila, že kurzy pro prváky začínají až od středy 21. září... Takže kataláština na nějaké úrovni se stále ještě nekoná...

Tandem

V pondělí 12. září se spouštěl program Tandem - to asi většina z vás zná, jazyková výměna, kdy se sejdou lidi, kteří se chtějí učit řeč toho druhého... Samozřejmě jsem se hned zaregistrovala a mrkla do databáze... Nejdřív jsem koukala na lidi, kteří do kolonky národnost napsali "Catalana" a ne "Espanyola"... tam jsem našla slečnu přibližně mého věku a klikla tak na první profil. Překvapení bylo ohromné - slečna hledala někoho z Čech, aby se mohla učit česky, protože něco málo už umí! Neuvěřitelná náhoda! Hned jsem jí napsala, byla ráda - prý nečekala, že by někoho našla - a na čvrtek jsme si domluvily sraz.

Sraz byl moc fajn, celou dobu - skoro dvě hodiny! - jsme mluvily katalánsky a víceméně v pohodě. Až v tuhle chvíli mi došlo, jak moc mi pomohl letní kampus. Tam jsem si chvílema opravdu zoufala, protože jsem špatně rozuměla, ale asi mi to vážně něco dalo. Rozumět rodilým mluvčím je pořád to nejtěžší, ale když si takhle s někým povídám, v klidu a v tichu (nebo alespoň ne v hospodském rámusu :))), tak je to vážně v pohodě... Dozvěděla jsem se, že před dvěma lety tady Elsa potkala nějaké slečny z Čech a rozhodla se k nám jet na Erasmus. Půl roku tam byla jen tak a na letní semestr potom na Erasmu v Olomouci. Čeština se jí líbí a chce se naučit víc. Tohle bude asi nejtěžší část - nedokážu si představit, jak jí někdy vysvětlim něco o češtině :D Další sraz jsme si zatím nedomlouvaly, protože já pořád nemám rozvrh, ale slíbila, že dá vědět, kdyby třeba šli někam s kamarádama... no, snad to vyjde, už se těšim na nějaký pokrok.

neděle 18. září 2011

3) Škola

Už jsem říkala, že mě ohledně zařizování doprovází jakási smůla? Škola a výběr předmětů není vyjímkou... Původně jsem měla v plánu chodit na předměty z magisterkého programu zaměřeného na osvojování a učení angličtiny. V sprnu jsem ale zjistila, že se předměty jaksi neotvírají... program se sloučil s druhým - literárním - magisterským programem místní katedry anglické filologie a ještě ke všemu se čeká na oficiální schválení ministerstvem... Takže předměty vybírám z programů Grau en Estudis Anglesos - čtyřletý program odpovídající našemu bakaláři a Llicenciatura en Filologia Anglesa - už dobíhající pětiletý program. Po čtyřech letech studia ale už mam většinu toho, co se tu učí, odchozeno u nás (a přiznám se, že na literaturu jsem moc nekoukala :D ), takže jestli se nechci uplně kopat do zadku, výběr není zas tak široký. Nicméně předmětů potřebuju pět, takže jsem si vybrala tři najisto a zbytek si rozmyslim, až uvidim, jak to vypadá na hodinách. Ty tři předměty, na které budu chodit určitě jsou:

- Sociolinguistics
- English Language Teaching Methodolgy
- Autoaprenentatge de l'Anglès com a Segona Llengua i les seves Aplicacions Tecnològiques (což je něco, co nedokážu přeložit :D ale jde o to, jak se můžete učit sami třeba prostřednictvím internettového kurzu...)

Note: jediný pro mě opravdu vhodný předměty a všechny začínají v 8:30 X-) A navíc všechno mají 2x týdně, takže od pondělí do čtvrtka budu vstávat v 7... čekala jsem tu větší leháro :D

Kromě toho chodím na pár dalších předmětů, který by připadaly v úvahu, a čekám, jestli něco bude z toho magistra... i když tam to stejně moc nevidim, protože i když se otevře, předměty budou jiný, míň zajímavý, než jsem si vybrala původně. Na konečné rozhodnutí mám měsíc, protože registrace předmětů proběhne až mezi 13. a 17. říjnem.

12. září 2011 - pondělí

U informačního okýnka jsem si vyzvedla desky a diář (vše samozřejmě ve stylové zelené barvě)... očividně to fasujou všichni na začátku každýho roku, což jim hodně závidim, je to moc užitečná a zároveň desginová věc :))

Sociolinguistics (8:30-10:00)
Předmět vypadá hodně podobně jako naše semináře v Praze. Hned na první hodině jsme dostali první článek na přečtení.
- "Is the reading long?"
- "No, no. It has only about 20 pages, so no, it's not long."
Jako doma...

Llengua Anglesa: Gramàtica Descriptiva II (10:00-11:30)
Čekala jsem něco pokročilejšího, ale první hodinu strávili tim, že si říkali, co to znamená "znát slovo"... happy je adjektivum, vyslovuje se [hepi] a znamená štěstí... Pak to chtěla vyzkoušet na slově procrastination a jeden člověk věděl, co to je... Takže tenhle seminář jsem zabalila po pěti minutách.

Anglès Diacrònic (13:00-14:30)
Nejdřív jsem se nějak ocitla ve špatné učebně na přednášce o historii antického Říma... ve správné učebně jsem se pak dozvěděla, že učitelka je podle všeho nemocná a po pěti minutách všichi odešli... Takže uvidím až příští týden. Jestli si ale budu muset zapsat něco z předmětů, které už jsem měla, tak to vidím právě na historický vývoj.

Možná jste si všimli, že v rozvrhu nejsou přestávky... trošku zvláštní, ale všichni začínají cca o 10 minut později, takže se to srovná... :)) Nevýhoda je, že když ráno přijdu - včas nebo i trochu později - učebny vapadají takhle:

 

Taky tady mají zajímavý systém distribuce materiálů... učitel připraví reading, jeden článek nebo skripta na celý kurz, a šoupne to do copyroomu... tam tomu dají číslo a vy si jenom přijdete vyzvednout pack č. XY. Je to jednodušší, než běhat po kopírkách, ale ne uplně levný... za první reading na sociolingvistiku jsem zaplatila skoro euro.

Jo, a učitelům se tu opravdu tyká a říká křestním jménem... věděla jsem o tom, ale dokud to nevidíte, ndokážete si to uplně představit... je to zvláštní, asi s tím budu mít trochu problém.

13. září 2011 - úterý

Metodologia de l'Ensenyament de l'Anglès I (8:30-10:00)
Předmět vypadá celkem fajn, jenom jsem si musela koupit pack za 6€...

Autoaprenentatge de l'Anglès (10:00-11:30)
Lehce záhadný předmět, pořád nevím, co od toho čekat... Ana (učitelka :)) se chce přesunot do počítačové místnosti, takže to asi bude spíš prakticky zaměřené. Výhoda je, že z toho není závěrečná zkouška, jako z většiny předmětů, ale zase vyžaduje dost aktivní přístup v hodinách a hodně se ptá... Ale což, nějak to překlepu.

V poledne jsme měla schůzku se svojí koordinátorkou... je moc hodná, ale v podstatě jsem se nedozvěděla nic nového, jejich rozvrhy znám už nazpaměť. Kromě předmětů, kterými bych doplnila povinné atestace pro Erasmus, sháním ještě nějaký kurz nebo cokoliv katalánského, ale na FF očividně kromě katalánské filologie nic moc není... Ale slíbila mi, že mi dá hned vědět, až budou vědět něco o tom magisterském programu.

14. září 2011 -středa

Sociolinguistics (8:30-10:00)
První reading byl už na tuto středu, což mi trochu uniklo + v úterý jsme byli v Barceloně, takže už teď jsem pozadu. Ano, opravdu jako doma... :))

14. září 2011 - čtvrtek

Metodologia de l'Ensenyament de l'Anglès I (8:30-10:00)
Fajn hodina, ale klimoška jela naplno a byla tam pěkná zima. Další hodinu mám v té samé místnosti...

Autoaprenentatge de l'Anglès (10:00-11:30)
Opět velice aktivní hodina... Půl hodiny před koncem, když už jsme všichni byli jak kus ledu, si Ana všimla, že je tam zima a šla zjišťovat, jak vypnout klimatizaci... Vrátila se s tím, že máme otevřít okno :D

Orígens de la Literatura Anglesa (11:30-13:00)
Na tenhle předmět jsem se byla podívat ze zvědavosti, protože nejstarší literatura mě zajímá a možná bych si to teda mohla zapsat... Ukázalo se, že je to literárně zameřený předmět - ne jako u nás, kde se v tomhle období hodně bere v potaz i jazyk. Taky se píšou dva průběžné testy a jeden závěrečný, které spočívají v rozboru přiložených textů.... jiných, než se budou dělat v hodinách. Na seznamu četby sice jsou věci jako Sir Gawain and the Green Knight a Canterbury Tales, ale to mě asi nepřesvědčí, rozebírání literatury mám docela dost... Takže se asi zajdu podívat ještě na pár hodin, ale to bude nejspíš všechno.

V pátek většinou nejsou hodiny, což je fajn. Kromě čekání na magisterské předměty jsem ještě objevila bezva předmět na fakultě překladatelství (ano, mají svojí vlastní fakultu): Introducció a la realitat catalana per a estrangers. Protože ještě měli nějaký zmatený rozvrh, psala jsem pánovi, který to učí, jestli se ten předmět letos otevírá a v jakém jazyce... Odepsal mi, pochválil mojí katalánštinu (uíí) a velice mě potěšil - předmět se otevírá a o jazyce se hlasuje na začátku kurzu. Většinou prý vyhrává španělština, ale materiály i power point prezentace mají v angličtině, uíí. Na tenhle předmět se těšim, snad to bude v pohodě, jenom škoda, že začíná až 26. září.

Kromě toho hledám nějakou tu katalánštinu. Nejpřijatelněji se jeví seminář taky na překladatelství - je to pro místní, kteří už nějakou katalánštinu měli ve škole, takže určitě budou na vyšší úrovni než já, ale je to jediná věc, kde se nezačíná od úplně od začátku... Katalánštině ale věnuju další kapitolu :))

středa 14. září 2011

2) Zařizování a sezamování I

8. září 2011

Chvíli po svém příjezdu jsem se vypravila na informační schůzku tady na koleji, kde jsme se měli dozvědět, jak tu všechno funguje. Když jsem tam přišla, místnost byla prázdná, jenom přede mnou akorát vcházel nějaký hoch... mezi dveřma se na mě otočil a říká "Nejsi náhodou Češka?". Tak jsem tu potkala svoji první spřízněnou českou duši - Kubu. Jak jsme si tak povídali, najednou se za náma ozvalo "Jste z Prahy nebo z Brna?" - to byla Aneta. Nemohla jsem si nevzpomenout na Verči poznatek, že Češi se vždycky poznaj a najdou... ano, opravdu je to tak :-) Den nato jsme potkali v jazykovém centru další slečnu, která tady bydlí taky :D

9. září 2011

V pátek jsem měla domluvenou schůzku v International Welcome Point, kde se zaregistrujete jako mezinárodní student a obdržíte všechny potřebné informace... Dostala jsem stylovou papírovou taštičku (všechno je tu hrozně eko a zelený :)) s letáčkama, mapama, jízdníma řádama, knížkama... Taky jsem dostala studentskou kartu - zelenou - která zároveň funguje jako platební karta, takže s í jen stačí zajít do banky naproti IWP a zadarmo vám zařídí účet... ještě by na něj mohli poslat nějaký prašule...


Po návštěvě IWP už jsem si jenom trochu prošla kampus a našla svojí fakultu... samozřejmě je na kopci... na jiném než koleje, takže prostě pořád chodim do kopce, což je v 35°C k nezaplacení. Po kampusu jezdí autobus ten už jsem myslím zmiňovala, a od fakulty odjíždí v celou nebo v půl... hodiny samozřejmě končí v celou nebo v půl... a pěšky jsem doma za 10 minut :D Ale bude líp, už jsem tu týden a jde znát, že se malinko ochladilo.

Kromě fakulty jsem našla taky SAF - Servei d'Activitat Física- místní sportovní centrum, které můžete za 20€ měsíčně užívat, jak je libo... Výborná věc, jen co mi trochu ustálí program se tam musim zaregistrovat a začít něco dělat.

10. září 2011

V sobotu jsme konečně poprvé vyrazili do Barcelony... s Kubou jsme byli na Monjuïcu, kde je toho k vidění opravdu spousta. Protože tady byl už 3x, má to dost prochozený, tak jsem po dlouhý době nemusela pořád koukat do mapy a průvodce... Vzali jsme to z Plaça Espanya k Národnímu paláci, kde je muzeum katalánského umění, přes olympijský stadion až k pevnosti, odkud je boží výhled na celý město.


Všechny fotky jsou tady:
http://allkor.rajce.idnes.cz/2011-09-10_Barcelona_-_Montjuic/

11. září 2011

V neděli už jsme utvořili větší skupinku a vydali se na Erasmus akci v Parc de la Ciutadella. Skupinka kromě mé maličkosti čítala Kubu, Anetu, Grega a Marthu... Američani z univerzity v Buffalo ve státě New York, Martha je z Buffalo, Greg bydlí někde na kraji New Yorku, wow :))

Vystoupili jsme na zastávce Arc de Triomf a přes třídu Passeig de Lluis Companys došli do zmíněného parku. Protože 11. září je národní den Katalánska, všude bylo živo, vlály vlajky, konal se koncert... konečně jsem si pořádila katalánskou vlajku, oléé! V parku potom probíhala "la Setmana del Llibre en Català" - týden katalánsky psaných knih . Boží, všude byly stánky s knížkama a vlajkama... kochala jsem se ale jenom pohledem, snažím se myslet na to, že jednou ty věci budu zase muset odvézt :(


Ona zmíněná Erasmus akce měla být "Meet up mix up" - podle univerzit jsme udělali skupinky - kruhy - a měli se seznamovat :D Žádný terno to nebylo, ale pár lidí jsme opravdu poznali a od tý doby se s nima i několikrát sešli. K večeru, když se pořád nic nedělo, tak se naše skupina odrthla a pod vedením tří Italů (který už jsem ale neviděla :D ) jsme jeli na Plaça Espanya dát si něco k jídlu a povídat se na magickou fontánu... po setmění hraje všemi barvami a každou půl hodinu zaříná show s hudebním doprovodem... něco jako v Marinákách, jenom o něco jinej kalibr :)) Vážně neskutečnej zážitek... fontána je v noci nádhern, osvětlenej Montjuïc taky a pro národní den jsem asi nic lepšího nemohla přát... Když začla show a do naprostého ticha začalo burácet "Barceloonaaa..." od Queenů, byl to trochu šok, ale to k tomu asi patří :D

 


Během procházky po parku byla vidět Torre Agbar - docela slavný barcelonský mrakodrap stejně podivného tvrau jako hodiny na brněnském Náměstí Svobody... takže Torre Agbar byla překřtěna na "Penis building". Po cestě nazpátek Martha pronesla, že musí vidět Penis Building a udělat si tam fotku. K tomu Aneta dodala, že po Ramble chodí strašně slavný pán se slavným nepřirozeně velkým přirozením, že s ním chce fotku... Výsledkem byl plán na pondělí aneb "Penis Day". Výlet se konal, ale až v úterý, ne se vším všudy a se všemi, ale o tom později. Celkově se neděle i přes nudnější start vydařila :))

Nedělní fotky včetně videa v lepším rozlišení jsou tady:
http://allkor.rajce.idnes.cz/2011-09-11_Dia_Nacional_de_Catalunya_a_Barcelona/

12. září 2011

První den školy! Tomu ale věnuju zvláštní kapitolu...

V pondělí se mi konečně podařilo zařídit poslední důležitější věci - mám španělský účet a telefon. Účet jsem prosím zakládala v katalánštině. Vtipný je, že i když ty lidi předem upozorňuju, že na mě musí mluvit pomalu, stejně melou... ale fakt se snaží mluvit pomalu, většinou jsou moc milí :))

Odpoledne jsme se byli podívat v Alcampo - obchoďák asi jako naše Tesco - kde jsem nakoupila zásoby, kelímky na tužky a kartáček a španělskou SIMku. Kdyby někdo cokoliv akutně potřeboval, moje španělský číslo je +34 622 069 110. Může se stát, že vám z něj napíšu, protože je to levnější než z českýho telefonu :)) Ten je normálně v provozu, jenom ho nebudu nosit všude s sebou.

Teď už mi zbývá "jenom" zaregistrovat se na cizinecký policii - prej jsou tam hrozný fronty a kolikrát se ani na všechny nedostane. Samozřejmě jsou tam jenom asi do dvou... Tak časem, mám na to ještě tři tejdny.

1) Cesta a ubytování

7. - 8. září 2011

Tak tedy... ve středu 7. září jsem se vypravila na svou pouť do Barcelony za studiem, sluncem a katalánštinou. Autobusem, abych ušetřila a mohla si vzít, kolik věcí potřebuju... nakonec jsem všechno narvala do jednoho kufru, ale ten měl 26kg a k tomu jsem táhla tři příruční zavazadla :D Od muže jsem dostala plyšáčka specielně pro tuto pouť (jenom nevím, proč má šálu a čepici... :))... plyšáček je spíš větší než menší, ale vzít jsem ho musela... když jsem ho v Barceloně přehodila do batohu, odkud mu koukala hlavička, lidi na mě koukali poněkud zvláštně... a pak že si tu můžete nosit, co chcete. Ale je tu se mnou, a vo to de.

Nevím, čím to je, ale od začátku můj Erasmus doprovází jakási smůla... autobus byl super, pohodlnej, všechno... jenom ve Stuttgartu se nějak odmíta rozjet... místo plánovaných 20 minut jsme tam stáli 5 hodin, zatímco se řidiči pomocí nějaké tísňové linky pokoušeli zprovoznit motor. Jely se mnou tři slečny z pajdy, všechny na Erasmus do Perpignonu, další dva tam jeli pracovat na vinice a slečna z Německa taky mířila na UAB... takže jsme to prokecali a to čekání docela uteklo. Nakonec motor zprovoznil jistý mechanik... ještě štěstí, že přistoupila ta Němka, musela chudák tlumočit instrukce. Dojeli jsme do nejbližšího servisu a tam to díky bohu v 10 večer dali do kupy. Každopádně jeden z řidičů (mimochodem, říkali si "Karle" :D ) už hledal, kde je nejbližší hotel... Nakonec jsme ale dorazili ve čtvrtek kolem 14:00 místo plánovaných 10:45, to ještě ujde.

Hledání místa, kde mám bydlet... to je u mě kapitola sama pro sebe... kdysi jsem přijela do Prahy v 10 večer, den před svojí první hodinou na UK... a ověšená taškama chodila po parku před Hlavákem. V Palmě něco podobnýho... můj hostel se nacházel ve vykřičené čtvrti, sice jednu ulici od zastávky, ale asi o 30m výš, takže jsem to nemohla najít. Nakonec mi poradil pán postávající před strip-barem. Ale v Barceloně... jela jsem vlakem Renfe s mezipřestupem v půlce cesty... vystoupila jsem... přijel jeden vlak, neoznačený, tak jsem do něj radši nenastoupila... Jel další vlak, neoznačený, tak jsem se ptala paní, jestli jede do Cerdanyoly... paní mi řekla, že jo, pomohla mi s kufrem do vlaku (má podlahu asi půl metru nad zemí), a když jsme se rozjeli, tak jsem zjistila, že to není můj vlak... sice jel směrem Cerdanyola del Vallès, nicméně moje zastávka byla Cerdanyola - Universitat Autònoma. Takže jsem přestupovala ještě jednou. Po kampusu jezdí pět autobusových linek zdarma... nastoupila jsem tedy na linku 5, která staví u koleje. U koleje jsou zastávky dvě, na každém konci jedna, ale ani pan řidič nevěděl, na kterym konci je ubytovací kancelář... takže jsem samozřejmě vystoupila na opačný straně... kolej je v kopci a všude jsou tu schody... Když jsem vytáhla kufr do prvních schodů, šel kolem pán, kterého jsem se ptala, kde že je ta kancelář... s vyděšeným obličejem mi oznámil, že "lejos" - daleko... Ale měl dole auto, tak nás i s panem kufrem naložil a ke kanceláři mě odvez. Mimochodem, ten pán byl deratizér... radši nechci vědět, co tady kde deratizoval.

Samozřejmě jsem dostala pokoj co nejdál od kanceláře to jenom šlo... aneb tam, kde jsem předtím vystoupila a vytáhla ten kufr. Takže jsem z posledních sil přešla celou kolej, kufr stáhla do přízemí, a našla pokoj L007 (ano, akční to bylo až moc). Podle slečny v kanceláři v pokoji ještě nikdo neměl bydlet... byla jsem natěšená, jak si v klidu vybalim, dám sprchu atd. Ovšem, to by mi musel fungovat klíč - karta, po jejímž vložení do "zámku" se ukázalo pouze červené světýlko. Tak jsem zazvonila a otevřela mi slečna... nechala jsem tu věci a šla zjišťovat, co je zase špatně. Špatně asi nebylo nic, prostě nějakej omyl... pokoj byl opravdu můj i se slečnou a kartu nějak zaktivovali. Isabel je z Kolumbie, takže katalánsky nemluví. Já zase nemluvim španělsky, maximálně něco rozumím, takže se spolu bavíme anglicky... Nu, co nadělám... na druhou stranu je výhoda, že tady bydlí už čtyři roky, takže to tu má komplet vybavený, od nádobí až po televizi. A taky je strašně hodná a čistotná, možná až moc, ale rozhodně si nestěžuju, je to fajn :))

Co se ubytování týče, opět mam pokoj na samém konci chodby, v přízemí, měla jsem pocit, že jdu někam do sklepa :D Ale je to fajn... chodbička s kuchyňkou, koupelna a pokoj se spoustou nábytku a obrovskými stoly. Protože bydlim v posledním bloku, za oknem mam trávníček a nemusim koukat na zeď nebo někomu do okna. Taky máme okno na východ, takže ráno při snídani koukám na krásný východy slunce.


Když nekoukám na východ slunce, koukám na kočky :D Je jich tady hodně, patří k Vile.. starají se o ně veterináři i místní obyvatelé... spolubydla taky jednu krmí, a tak nám bydlí na parapetě... ale to mi nevadí, jsou fajn :))


Na pokoji všichni měli Welcome Pack 2011-2012. Celkem užitečná věc... jsou tam instantní jídla a žabky... všechno se hodí, žabky taky, protože jsem si nebrala žádný pantofle na dome. No neni to od nich hezký? :))


Jenom si nemůžu odpustit poznámku, že všichni z těch pár lidí, co tu znám, bydlí s někým z Katalánska... life's not fair :(

Teď už jenom čekám, až mi přijde první faktura... bojim se, že to bude pálka, protože pokoj je drahej a elektrika s vodou se platí zvlášť. Jestli to bude hodně drsný, možná zkusim zažádat o jinej pokoj... levnější a s Katalánkama... ale je to těžký, tady mam zase milou a čistotnou Isabel (víte, že to je k nezaplacení) a veškerý její vybavení... Uvidíme :))

Fotky pokoje, koleje a pár fotek i z kampusu jsou tady:
http://allkor.rajce.idnes.cz/Erasmus_2011_-_Bydleni_a_skola/