4) Katalánština

Většina z vás asi ví, že mým velkým přáním bylo bydlet s někým z Katalánska, najít tu nějaký kurz, nebo se prostě jakýkoliv způsobem dostat do kontaktu s rodilými mluvčími... smůla.  Už jsem asi psala, že bydlím s Kolumbijkou... katalánsky nemluví a anglicky líp, než já španělsky. Takže komunikujeme anglicky, občas je to sice úsměvné, ale domluvíme se.

Jazykové kurzy

Na kolejní iformační schůzce jsme se dozvěděli, že pro studenty Erasmu jsou kurzy katalánštiny v místním jazykovém centru zdarma! Španělštinu pak mají o 50% levnější. V tu chvíli jsem se tetelila štěstím a nemohla se dočkat, až se do kurzu zapíšu... smůla. Zdarma jsou jenom první dvě hodiny... a zabíjet denně čtyři hodiny něčím, co už bych měla umět, se mi zrovna nechce. Škoda, byli by za to i kredity... jenomže za 16 hodin nudy týdně.

Každodenní komunikace

Co se týče příležitostné komunikace s místními, má se to všelijak od nadšených reakcí až po odpovědi v angličtině. Například hned ten první den, jak mě pan deratizér vezl s kufrem ke kanceláři, mluvil na mě španělsky... tak mu říkám, že já španělsky nemluvim, jestli umí katalánsky... a on, že jo, a že mě strašně rád poslouchá mluvit katalánsky, ale pořád si jel svoje :D Ale domluvili jsme se. Slečny v kanceláři byly z mojí katalánštiny naprosto urvané, i když jsem se tam potom stavovala ještě v týdnu dodat číslo účtu :)) Hodně častá situace je, že na někoho začnete mluvit a on vám odpoví španělsky... v obchodech a tak. Nejspíš je to tím, že to prostě nečekají a španělština je automatický mód pro neznámé lidi a obvzláště cizince. Bankovní účet jsem ovšem zakládala katalánsky, a to jsem se paní ptala, jestli mluví anglicky, protože mi to přišlo dost důležité na to, abych si mohla dovolit nějaké nedorozumění... mluvila podle svých slov trochu, tak jsem to riskla... a šlo to :)) V lékárně - už se to nedalo vydržet a musela jsem si koupit mastičku na štípance - mi pán na můj pokus vysvětlit, co chci, rovnou odpověděl anglicky... Ale většinou mají lidi radost, když na ně spustim, nebo alespoň vyjádří nějaké uznání. Hrozně fajn byl například pán v tom jazykovém centru, když jsem se byla ptát na další kurzy... řekl mi, že mluvim vážně dobře, a že ty základní kurzy by fakt neměly cenu. V takových chvílích mám pak opravdu pocit, že to stojí za to, a že přesně tohle je odpověď na všechny ty přihlouplý otázky, co a proč se to učim a co s tim budu dělat... co by, mluvit :))

Kurzy na fakultách

Když nevyšly vyloženě jazykové kurzy, začala jsem hledat něco na fakultě přímo v rámci stduijních programů... nakonec jsem narazila na předmět Llengua catalana I na fakultě překladatelství. Napsala jsem tedy mail pánovi, který to učí, co přesně je to za předmět a jaká je tam třeba úroveň... Inu, jsou to hodiny katalánštiny pro lidi, kteří už katalánsky umí, měli to tu ve škole nebo tak. Takže úroveň rozhodně vyšší. Napsal mi, že jestli se vážně učim jenom rok, tak se tam možná budu ztrácet, ale že se mám přijít podívat a uvidim... Když jsem zjišťovala informace o předmětu Introducció a la realitat catalana per a estrangers (to jsem zmiňovala na konci kapitoly o škole), tak mi ten jiný pán doporučil zrovna tenhle kurz, na který jsou koukala už předtím s tím, že přitom, jak píšu dobře, bych si s tím mohla poradit :)) Rozesmálo mě, jak mi oba napsali něco úplně jiného, ale ten druhý mail mě povzbudil, abych se tam aspoň mrkla... Takže jsem se dneska vydala na první hodinu, abych zjistila, že kurzy pro prváky začínají až od středy 21. září... Takže kataláština na nějaké úrovni se stále ještě nekoná...

Tandem

V pondělí 12. září se spouštěl program Tandem - to asi většina z vás zná, jazyková výměna, kdy se sejdou lidi, kteří se chtějí učit řeč toho druhého... Samozřejmě jsem se hned zaregistrovala a mrkla do databáze... Nejdřív jsem koukala na lidi, kteří do kolonky národnost napsali "Catalana" a ne "Espanyola"... tam jsem našla slečnu přibližně mého věku a klikla tak na první profil. Překvapení bylo ohromné - slečna hledala někoho z Čech, aby se mohla učit česky, protože něco málo už umí! Neuvěřitelná náhoda! Hned jsem jí napsala, byla ráda - prý nečekala, že by někoho našla - a na čvrtek jsme si domluvily sraz.

Sraz byl moc fajn, celou dobu - skoro dvě hodiny! - jsme mluvily katalánsky a víceméně v pohodě. Až v tuhle chvíli mi došlo, jak moc mi pomohl letní kampus. Tam jsem si chvílema opravdu zoufala, protože jsem špatně rozuměla, ale asi mi to vážně něco dalo. Rozumět rodilým mluvčím je pořád to nejtěžší, ale když si takhle s někým povídám, v klidu a v tichu (nebo alespoň ne v hospodském rámusu :))), tak je to vážně v pohodě... Dozvěděla jsem se, že před dvěma lety tady Elsa potkala nějaké slečny z Čech a rozhodla se k nám jet na Erasmus. Půl roku tam byla jen tak a na letní semestr potom na Erasmu v Olomouci. Čeština se jí líbí a chce se naučit víc. Tohle bude asi nejtěžší část - nedokážu si představit, jak jí někdy vysvětlim něco o češtině :D Další sraz jsme si zatím nedomlouvaly, protože já pořád nemám rozvrh, ale slíbila, že dá vědět, kdyby třeba šli někam s kamarádama... no, snad to vyjde, už se těšim na nějaký pokrok.